Funeral for a Friend, The Blackout, Red Tape Parad...

Funeral for a Friend zřejmě znají rčení „Do třetice všeho dobrého“, a tak se pár týdnů po vydání výborného alba "Welcome Home Armageddon" již potřetí ukázali v  Praze. Vzali si s sebou své staré známé kamarády z Walesu, rockery The Blackout a Němce Red Tape Parade a celá velikonoční akce se odehrála v prostorách smíchovského klubu Futurum.

Když jsem dorazil do klubu a porozhlédl se kolem, docela jsem se zhrozil a začal se modlit, aby nakonec dorazil dostatek lidí. Naštěstí se tak stalo a první kapela večera Red Tape Parade mohla začít celý večer před celkem slušně zaplněným parketem. Red Tape Parade během své vyhrazené půl hodinky ukázali, jak se vaří punk – rock na západ od našich hranic, snažili se bavit publikum, což se jim celkem dařilo („Nikdo nemá rád Rockyho 5, mysím, že ani Stallone ten film nemá rád“), ale nepředvedli nic originálního, nejvíce mě asi zaujalo hostování Matta z FFAF v jednom z jejich songů. Kapela, která nenadchne, ale ani neurazí, tak bych je po shlédnutí jejich koncertu popsal.

Před začátkem setu The Blackout se velká část publika nahrnula před pódium a bylo vidět, že celkem dost lidí do Futura dorazilo právě kvůli nim, a když se na pódiu objevila sama kapela v čele se sympatickým zpěvákem Seanem, slečnám v prvních řadách se určitě splnil sen. A když ne hned při nástupu na pódium, tak určitě pár vteřin poté, když se zpěvák vydal mezi publikum, kde strávil velkou část celého vystoupení a já jsem tak chvílemi nevěděl, jestli mám koukat na pódium, kde byl zbytek kapely, nebo na něj. Blackouti zahráli jednak písně ze své novinky „Hope“, jako například aktuální singl „Higher And Higher“, ale zároveň nezapomněli ani na svá dvě předchozí alba, která se mně osobně líbí více, takže došlo i na hity jako „Children Of The Night“, „ShutTheFuckUppercut“, ale hlavně na píseň „This Is Why We Can't Have Nice Things“, kterou jsem v setlistu nečekal a která na živo zněla opravdu výborně. Po necelé hodině se ovšem kapela musela pakovat, aby uvolnila místo svým sousedům z Walesu a headlinerům Funeral for a Friend.

Funeralové už dlouhé roky patří mezi moje top kapely, a tak jsem se na jejich třetí vystoupení u nás hodně těšil, přeci jen u nás byli naposledy v roce 2008 a od té doby se u nich dost změnilo. Odešel kytarista Darran Smith, kterého nahradil dosavadní basák Gavin, jehož původní post nyní zastupuje nováček Richard Boucher. Co je ale více zásadní, v březnu vydala kapela skvělé album „Welcome Home Armageddon“, které má v sobě hodně z post – hardcore/emo kořenů, díky kterým se FFAF dostali tam, kde jsou, a v rámci propagace této novinky se zastavili i u nás. Už v první písni jsem si ale začal říkat, že u zpěváka Matta není něco v pořádku. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen vlivem špatného nazvučení, ovšem když se začal všem omlouvat za to, že ho zradily jeho hlasivky, bylo jasné, že za to pan zvukař nemůže. Ovšem Matt se snažil, jak jen to šlo, a i přes své výrazné hlasové indispozice nakonec odzpíval/odřval obdivuhodně celou show a právě i díky tomu pro mě byl tenhle koncert z těch dosavadních tří, které zde kapela odehrála, jednoznačně nejlepší. A když už ne zpěvem, tak určitě výběrem songů, protože během té hodiny a čtvrt zazněly všechny zásadní hity kapely a také spousta songů z nového alba. Už při úvodní pecce „Roses For The Dead“ jsem si myslel, že jsem se dostal do hudebního nebe. Radost mi udělala publikem odzpívaná pomalá „History“, našláplá „Red is the New Black“, ale hlavně rocková „Into Oblivion“, při které jsem málem ve Futuru nechal, podobně jako frontman Matt, célé své hlasivky.

Funeral for a Friend patří mezi vůbec to nejlepší, co Velká Británie nabízí, o tom není pochyb. Ten vokál sice zamrzel, ale na druhou stranu můžeme být rádi, že kapela svůj koncert odehrála, protože minimálně další tři koncerty, kterých se kapela měla zůčastnit, se právě díky zánětu dutin zpěváka Matta musely zrušit...