My Terror(De), Flowers For Whores(Praha), Esazlesa...

Roger Waters přijel bourat zdi i do Čech! Se svou 73 metrů dlouhou zdí a dokonale sladěnou kapelou dvakrát vyprodal O2 Arenu.

Kdo by aspoň neslyšel, že existuje nějaká The Wall? Jedno z nějvětších hudebních děl poslední doby? Roger Waters, basák a autor většiny hitů Pink Floyd, komunista, lidumil a pacifista, objíždí se svým protiválečným opusem svět, aby lidem znovu připomněl svoje ideály.

Už první obraz promítnutý na polopostavenou zeď připomněl jeden z hlavních důvodů stvoření Zdi. Eric Fletcher Waters, Rogerův otec, padl roku 1944 ve druhé světové válce při bojích o italské město Anzio. To už však nastupovala na scénu doprovodná kapela vypiplaná do nejmenšího detajlu a za ohlušujícího nástupu In the Flash podpořenou Rogerovým: "Dobrý večer, Praha," a pyrotechnickou show a letadlem, co narazilo do zdi, rozkřičela našlapanou O2 Arenu. Až moc našlapanou. Ačkoliv to u nás nebylo poznat, vzadu prý byli ti, co přišli pozdě, na sebe namačkaní, dusili se, nadávali a bůhví co ještě.

Waters ani kapela na pódiu nevymýšleli nějakou super show. Roger jenom občas mával rukama, metal silácký gesta a fanaticky křičel. Po technické stránce bylo všechno dokonalé. Každičká notička našla svoje místo, projekce byly strhující. Mimochodem, sólo v Another Brick In teh Wall II je pro mě pořád nejlepší sólo na světe. Škoda jen, že nám ho nezahrál sám Gilmour. Film The Wall mám hodně rád, ale koukat na něj na plátně o velikosti 4 normálních kin? Neskutečný! Když Waters zpíval: "Should I trust the goverment," vyskočily na zeď nápisy No Fucking Way a Ani Z Prdele a v publiku to zahřmělo. Při Goodbye Blue Sky zase letadla bombardovala symboly různých náboženství nebo třeba znakem Mercedesu, Shellu, ...

Obdivuju kapelu ještě z jednoho důvodu. Technici během první půlky postavili zeď, ale kapela zůstala za ní. Musí to být strašně frustrující, nevidět reakci publika. Ale jak už jsem řekl, Oni už si na nic nehrajou. Odehrajou si svoje a čau.

Po pauze Roger překvapil zpíváním Nobody Home v obýváčku, který se znenadání otevřel v levé části zdi. Při Vera byly promítány setkání vojáků s jejich dětmi. Musim se přiznal, málem jsem tam brečel jak Alík. Nemohlo samozřejmě chybět ani prase. Několikrát obletělo celou plochu Arény, a pak se zase vrátilo za zeď. A sólo v Comfortably Numb mělo, má a bude mít koule. Část druhý půlky snad ani nebyla hraná živě. Z hudebníků byl vidět jenom zpívající Waters, kterej si za večer svý basy taky moc neužil.

Abych jenom nechválil. Nechápal jsem přehnanej zájem o naše lístky. U vchodu dovnitř, u schodů k ploše, před dveřma na plochu a při samotném vstupu na plochu. Tam všude chtěli lístky. Docela pruda. Ale co se jim opravdu moc nepovedlo, bylo bourání zdi. Napřed spadly dvě horní řady dopředu, pak kus dozadu, další kus dopředu. A rozhodně to nepůsobilo celistvě.Všechno uzavřelo Rogerovo: "Děkuji mockrát!"

Zcela objektivně to bylo to nejlepší, co jsem zatím viděl. Z koncertů v Londýně má vyjít oficiální živák, ale několik koncertů je pověšených i na Youtube.