BLEEDING THROUGH Pod lampou

|
BLEEDING THROUGH Pod lampou
Datum: 
Čtvrtek 1. Červenec 2010 - Neděle 2. Říjen 2022
Město: 
Plzeň
Místo: 
Pod lampou
Návštěvnost: 
150
Účinkující: 

Bleeding Through, The Faceless, Dysrhythmia

Když jsem se asi před měsícem doslechl, že Bleeding Through by měli vystoupit v Plzni Pod lampou, myslel jsem, že jde o vtip. Pak se mi ale téhle informace dostalo z více stran a moje zvědavost zvítězila nad leností a já se na „bleedingovským“ myspace profilu dozvěděl, že je to pravda. V tu chvíli jsem byl rozhodnut, že Bleeding Through musím opět vidět, zvlášť když je Plzeň od nás co by kamenem dohodil… Navíc mě jeden známý upozornil, že s nimi jedou i The Faceless a ty že prý si nesmím nechat ujít. Je tady den D a my najíždíme na dálnici směr Plzeň. Nakonec se nás sešlo pět, takže jsme plně vytížení. Po cestě padají nejrůznější hlášky a vtipy, takže za chvíli stojíme před klubem, kde se má všechno odehrát. Překvapuje mě, že nevidím žádné davy, ale před vchodem čeká na vpuštění odhadem pouze 30 lidí. A já měl strach, že se dovnitř nedostaneme. :) Vcházíme do „lampy“ a rozkoukáváme se, na podiu jsou rozestavěné aparáty a dvoje bicí. To si asi předskokani nebudou moc vyskakovat… První nastupují Dysrhythmia. Trio bubeník, basák a kytarista – bez zpěvu. Už jenom název dává tušit, že nemůžeme čekat písničky typu sloka - refrén - sloka - refrén - sólo – refrén. A je tomu skutečně tak. Od prvních tónů se na nás hrne hluková stěna nepřeberného množství kudrlinek, chaotických bicích a efektů. Tady mě dostal basákův obří pedalboard. Přeci jenom, kolik znáte šestistrunných baskytaristů, kteří svůj zvuk ženou přes nejrůznější „krabičky“, mezi nimiž nechybí třeba legendární Metal Zone MT-2??!! Já moc ne. A navíc nutno říct, že tenhle pán svůj „šestidrát“ umí moc dobře obsluhovat. V jednu chvíli mi Barča musela dokonce zavírat pusu. :) Kytarista práská jedno sólo (kolikrát ne zrovna tradičního tónového postupu) za druhým a bubeník si zřejmě odskočil z nějaké emo kapely, to byly rytmy, a ten úder… Asi po půl hodince Dysrhythmia odchází (musím říct, že mi to stačilo) a v rychlosti se balí bicí, odnášejí „použité“ aparáty a rozbaluje se nová bubenická souprava. Dva kopáky zvěstují, že tady se žádná popina hrát nebude. Klub se postupně zaplňuje… A jsou tady The Faceless. Metal jak cip s totálně rychlým bubeníkem. Spousta precizně zahraných sypaček, kulometných přechodů a absolutně rychlých kopáků. Kytaristé odvádějí svojí práci víc než dobře a musím říct, že i když sóla nejsou zrovna šálek mého čaje, tak tady jsou odehrány na jedničku z hvězdičkou. Basák s „mikrofonem“ na hlavě hraje zajímavé linky, opět mi padá čelist… To, co je slyšet na nahrávce, je slyšet i živě. Když jsem to slyšel na desce, říkal jsem si, že tohle snad ani zahrát nejde. Tihle pánové mě ale vyvedli z omylu. Čas určený pro The Faceless vypršel a ty se s díky loučí a uvolňují místo těm, na které všichni čekáme. Po delší přípravě - nastaly nějaké problémy se zvukem kopáku, keyboardem i mikrofonem - jsou tady Bleeding Through. Lidí trochu ubylo. Je vidět, že spousta lidí se zřejmě rozhodla, počkat na Bleeding do listopadu, kdy tady budou hrát s Parkway Drive a dalšími v rámci Never Say Die Tour. A ti, co přišli, většinou přišli hlavně kvůli The Faceless. Po známém intru je tady první pecka a sice „Love Lost In A Hail Of Gunfire“ ze staršího alba „This Is Love, This Is Murdereous“ Větší šlehu na začátek jsem si nemohl přát. Abych se přiznal, předposlední album „Declaration“ mě moc nebere a podle poslechu z mspc ani písničky z nové desky nejsou zrovna moje štýlo. Proto jsem moc rád, že jich na tomto koncertě mnoho nezaznělo. Po chvíli mi na zádech přistává pivo a ohazuje i zpěváka a kytaristu. Tahle „zábava“ se bohužel dostala už i sem. V tu chvíli mi hlavou bleskne hláška mého kamaráda: „Kurva, když ti to pivo nechutná, tak si ho nekupuj!“ I přes špatný zvuk – všechno bylo moc přeřvané a výsledkem byla zvuková koule – to do nás Bleeding Through perou hlava nehlava. Zpívám společně z Brendanem a po chvíli vypovídají moje hlasivky službu. Brendan lítá po celém podiu a komunikuje s publikem. Bubeník se s tím taky moc nemaže a kytaristé rovněž nejsou přikovaní k podlaze. Marta za klávesami hází kšticí a dělá různá vyzývavá gesta, takže i ten, kdo nepřišel za hudbou, nepřišel zkrátka. :) Nějaký maník vylézá na podium a při svých tanečních kreacích, napodobujících házení lopatou, polévá v pravidelných intervalech podium pivem. Je po zásluze zkopnut Brendanem z podia. Že by to byl ten samý datel, co před chvílí házel pivo a nebo jich tady je proboha snad víc? Bleeding sázejí jednu pecku za druhou a mě se smutkem dochází, že i tahle sranda musí jednou skončit. Zaznívají hlavně písničky z desky „The Truth“, ale nechybí ani songy z ostatních alb. Po klasickém „One more song“ přidávají ještě hitovku „Rise“, kterou řve skoro celý sál. Parádní tečka za vydařeným večerem. Přesto, že hlavní hvězdy večera měly špatný zvuk, jsem si koncert užil. Jako by mi něco po dlouhé době dobilo baterky. Možná to bylo tím malým komorním prostředím Divadla pod lampou. možná tou energií, která z Brendana sálala... Každopádně, 13. listopadu budu stát v Abatonu v první řadě!