Jesus Christ Superstar

|
Jesus Christ Superstar
Datum: 
Pátek 18. Únor 2011 - Neděle 2. Říjen 2022
Město: 
Praha
Místo: 
Hudební divadlo Karlín

V pátek 18.2. se mi dostalo potěšení zhlédnout slavný muzikál Jesus Christ Superstar v podání souboru Hudebního divadla Karlín (premiéra proběhla v listopadu minulého roku). Poprvé byl u nás tento muzikál uveden roku 1994 divadlem Spirála a tato produkce se dočkala nemáleho úspěchu. Žel, toto původní zpracování mi vidět dopřáno nebylo a Jesus Christ Superstar jsem tak v českém provedení objevoval až zpětně a pouze z nahrávky a koncertního DVD. Nicméně se pro mě dílo samotné (nejen v českém provedení) stalo srdeční záležitostí, tudíž jsem byl připraven ostře kritizovat jakékoliv jeho zmršení, k čemuž mi naštěstí karlínská produkce nedala pádného důvodu.

Už dopředu jsem věděl, že nebudu svědkem žádného experimentu, či novátorského provedení. Děj je stylizován tradičně do období, kdy Ježíš Kristus přichází kázat své učení do bohapustého Jeruzaléma. O to víc je však třeba, aby všechny ostatní aspekty představení byly zvládnuty formálně dokonale, a tak přidaly představení uměleckou nadhodnotu.

Že o nápady nouze nebude, jasně naznačila již úvodní Předehra, která uvadí dívaka do děje přesně tak, jak je pro další chápání příběhu třeba. Původně mi v této scéně vadila rádoby akční šarvátka. S odstupem času mám ale pocit, že se jedná o docela chytrý tah, jak upoutat pozornost část doposud nezkoncentrovaných diváků a vtáhnout je tak do dění.

Hned další part Jak ze sna procitám je ostrý test pro interpreta, jenž ztvárňuje Jidáše. V tomto případě to byl Jan Toužimský, který se své role zhostil se ctí a posadil si ji pěvecky do mezí, jež byl schopen zvládnout. Rozporuplné pocity se ovšem dostavily při dalších scénách Proč ten shon?, Divná mystifikace a Vše je tak, jak má být. Jedná se o čísla, kde se vše nedá zachránit vokální exibicí a v tom byl místy kámen úrazu, jelikož to skutečně vypadalo, že aktéři nemají, či neví, jak smysluplně doplnit zpěv po herecké stránce.

Naštěstí v tomto místě mé pochyby končí, jelikož jsem byl plně pohlcen děním na jevišti, z něhož mě žádný rušivý elementem na dlouhou dobu nevytrhl. Hudba byla vizuální stránkou buď doplněna, jako se tomu stalo u výborného nápadu se stínovým divadlem v Pílatově snu, nebo naopak umocněna a podtržena.

Kostýmy společně se světlem nechaly vyniknout charakter a povahu hlavních postav. Tedy až na vyjímky. Již jsem řekl, že Honza Toužimský pěvecky působil velmi zdatně (až na závěrečnou Superstar, kde mu pravděpodobně selhaly hlasivky), ale jeho Jidáš byl zčásti až příliš necharismatický a všední. Celkový obraz představení to sice nenarušilo, ale výsledný dojem se tak oslabil. Pro jistotu ale zdůrazním fakt, že i přes tento neduh je role Jidáše provedena velmi dobře.

Co dodat k ostatním vystupujícím? Kamil Střihavka předvedl minimalistické (ne)herectví, kterého se ale důsledně držel po celou dobu, což společně se skvělým vokálním výkonem potvrdilo kvalitu jeho Ježíše. Bára Basiková jako Máří mě dokonce zaujala natolik, že ani Mít rád bližního svého na mě nepůsobila tak pateticky a přeslazeně jako jindy. Úchvatný byl Kaifáš operního pěvce Lukáše Kramera. Ondřej Brzobohatý si splnil ve své roli Heroda tradičního tranvestitu, tentokrát doplněného o důraz kladený na rozpolcenost scény.

Jako slabý článek se projevil Pavel Polák v postavě Piláta. Nevím, zda-li to je chybou herce, či dramaturgie, ale mám pocit, že někdo skutečně nepochopil roli Piláta v kontextu příběhu. Ukřižování Krista by mu mělo být silně proti vůli a na místě je spíše soucit, ale Pilát je emočně absolutně prázdný a v ději působí spíše jako náhodně kolemjdoucí soudce.

I tento nedostatek, ale nic nemění na celkové propracovanosti, promyšlenosti a hlavně dotaženosti karlínského zpracování. Jestliže jsem se na začátku bál pokřivené interpretace, prosté jakékoliv vlastní invence, tak po skončení jsem byl rád, že jsem do Prahy vyrazil, jelikož o nápady, narážky a zajímavé motivy, které ovšem příběh nepřetvářely, ale spíše zvýrazňovaly a vytvořily úrodnou půdu pro vyniknutí vlastní hudební podstaty celého díla, rozhodně nouze nebyla.

Nezbývá tedy než náštěvu Hudebního divadla Karlín doporučit, protože bylo opět potvrzeno, že Jesus Christ Superstar za to určitě stojí.