THE NIGHTMARE AFTER CHRISTMAS II

Miluju obývákový koncerty. Když přijde deset lidí,  je téměř natřískáno a díky 0 centimetrů vysokýmu podiu se stírá rozdíl mezi kapelou a lidma v kotli. Pak funguje ta správná „chemie“, dochází ke komunikaci a přenosu energie z kapely na lidi a naopak. 25. prosince se v borský „Krajince“ uskutečnil právě takovej obývákovej koncert. Krajinka slangově říkáme bývalý pizzerii „Kouzelná krajina“. V současný době je to asi jediný místo, kde se v Boru dají pořádat koncerty. Jo jo... Krajinka už toho má za sebou, co se koncertů týče, celkem dost. Hrají tu povětšinou lokální skvadry, ale pořádali jsem tam už koncerty přespolních spolků. Dokonce tam hráli třeba takový kapely, jako jsou Eric Draven, 5 symbols nebo Scars Remain z Německa - to byl tenkrát moshpit... ještě dlouho se mi pak hojilly rány

Dost bylo ale keců o Krajince. Zpátky k vánočnímu koncertu. Už podruhé uspořádal Jůdžín a spol Nightmare after christmas party a hned v úvodu musím říct, že se akce víc než vydařila. Lidí přišlo opravdu hodně, 90 platících, takže si určitě dokážete představit, jak to tam vypadalo. Jak už jsem zmínil, žádné podium, žádný zvukař a kouřit se chodilo ven, což bylo příjemný zjištění, když jsme vlezli dovnitř. Přišli jsme trochu později. Už hráli Sem - pón z Tachova a jejich set se chýlil ke konci, naštěstí. Ty tři songy, co jsem slyšel mi stačily. Myslím, že tahle parta 4 muzikantů má na víc než na rádoby alternativní paskvil, kterej moc lidí zrovna nebavil. Přišlo mi, že se kluci snaží hrát alternativu k něčemu, co sami neumí. Úplný začáteční to nejsou, ale mistři také ne. Nechci se někomu posmívat nebo mu vytýkat, že neumí hrát. Každej začíná a učenej z nebe nespad. Už jsem slyšel fůru začínajících kapel, ale i přes nezkušenost muzikantů, to nebyl takovej průser jako u Sem - pón. Prej jednou v Tachově hráli asi 2 hodiny v kuse, to by byla moje smrt.  Nic ve zlým kluci,  třeba jsem jen naladěnej na jinou vlnu.

Po Sem-pón svoje fidlátka rozbalili kluci z Neserm!tu. No, a musim říct, že se s tim fakt nesrali. V duchu vánoční pohody si dali na čas, ostatně jako všechny kapely. Ale co, byly vánoce a tohle byla párty, tak kam spěchat. Kluci do nás nasypali svůj jednoduchej punk, jak je jejich zvykem. Celej set prokládali vtipnejma hláškama a celému tomu divadlu vévodil bubeník Lopuch - s dvojšlapkou. Co si budeme povídat, bez antirytmika Lopucha by to nebyli Nesermiťáci. Pamatuju si, když jsem je slyšel poprvé a říkal jsem si , co je to sakra za datly - Víťa, takovej kecal za basou, Lopuch nerytmik... prostě šílená  parta. Časem jsem si na ně zvyknul a dneska už je prostě beru. (Třeba takhle jednou přijdu na chuť i Sem-pón, kdo ví). Opravdu mě bavili, jen mi chyběl song o Paroubkovi, ve kterým se zpívá: „Paroubek je čůrák, Paroubek je čůrák, Paroubek je čůrák, největší na světě!“ Ne, že bych sdílel s klukama až takhle antiparoubkovskej postoj, to ne. Myslím, že jich nahoře sedí daleko víc, který by se dali dosadit místo Jirky, ale tahle písnička je prostě kult. Jeden vál si s Neserm!tu zahalekal i jejich bývalej kytarista Bobeš a poslední písničku s nima odbubnoval Mishak z Vipýchanky. Původně chtěli kluci v hraní ještě pokračovat, ale Lopuch  dal gestem z venku přes okno najevo, že si zrovna dopřává cigárko, a že z hraní  už nic nebude, tak to radši zabalili a přenechali plac další kapele.

Tou byli local heroes Vipýchaná fčela, na který se všichni těšili. Vipýchanka vysypala všechny svoje hitovky, cover od Rise Against, na Kapky přizvali k mikrofonu svojí Janičku a na Pokoř strach Králíka a Henryho z Positive Mind. Pod „podiem“ to vřelo, holky a kluci pogovali a zpíval celej sál. Parádní atmosféra. Ale všechno musí skončit. Zvlášť po tom, co Ráďa měl z ježíška takovou radost a na jeho počest bumbal tak, že mu bylo jedno, jestli na kytaře mačká notu C nebo D. Prostě, v nejlepším se má přestat

Jako poslední hráli Securitate, borská to legenda, která se dala znovu dokupy po jedenácti letech. Lidí trochu ubylo. Bylo znát, že většina z nich přišla na Vipýchanku a hlavně, když sláva Securitate hvězd se dotýkala, tak zimovali ještě v pytlíku, v lepším případě tahali kačera po dvoře. My ostatní jsme si Sekuriťáky užili a bylo vidět, že Sekuriťáci si to užili taky. Na basu za nemocnýho Lasiho zaskakoval Bart - kytarista z Positive Mind, kterej tehdy v Securitate hrál na kytaru a na to, že asi ani zkouška neproběhla, si vedl opravdu dobře!. Zazněly skoro všechny hitovky. Hlavně z desky Tak jde čas, ale i ze starších kazet.  Už jsem byl celkem ospalej a chystal jsem se domů. Nemohl jsem si ale nepočkat na písničku McDonald, která celkem trefně vystihuje porevoluční dobu, kdy tady kačer začal stavět svoje první restauračky a lidi se předháněli v tom, kolik hambáčů spořádají.

Nevím jak dopadl koncert pak, ale soudě podle reakcí na fejsbůku, si to všichni užili. Atmosféra byla opravdu vánoční a jak znám kluky z Vipýchanky a Nesermi!itu, tak určitě proběhla afterparty. Tak zase za rok po vánocích...