Anathema v Praze

|
Anathema v Praze
Datum: 
Úterý 23. Listopad 2010 - Neděle 2. Říjen 2022
Město: 
Praha
Místo: 
Exit Chmelnice
Návštěvnost: 
300
Účinkující: 

Petter Carlsen (Nor),
The Ocean (D),
Anathema (UK)

Anathema v Praze – 23. 11. 2010 – Exit Chmelnice – Praha

Liverpoolská parta Anathema patří mezi mé oblíbené kapely, a tak když jsem zjistil, že v listopadu vystoupí po dvou letech opět v Čechách, nemohl jsem odolat. Cesta z Teplic proběhla bez problému, v Praze jsem si zaexperimentoval a poprvé zkusil, jak se parkuje v Letňanech u metra. Odtud jsem se vydal na cestu metrem a tramvají na Chmelnici – tato mi trvala celou hodinu, neboť se jedna tramvaj rozhodla prostě vynechat, a tak jsem do klubu dorazil asi dvacet minut před osmou hodinou, tudíž jsem zmeškal první vystoupení večera – norského samotáře Pettera Carlsena.

Druzí (pro mě tedy první) přišli na řadu The Ocean – němečtí post-HC/rock atd. kluci. Pro mě další novinka, první setkání s touto kapelou, které ovšem dopadlo na jedničku. Všichni z kapely byli dobře naladění, hezky se hýbali, prožívali svou pódiovou třičtvrtěhodinku s vhodnými emocemi. Líbily se mi světelné efekty – dva racky plné diod, které do rytmu střídaly bílou, zelenou, červenou a modrou, bylo to takové příjemně atmosférické… Živé nástroje se míchaly s nasamplovanými smyčci a dalšími nepřítomnými instrumenty, zpěv střídal čisté a vcelku hrubé polohy – prostě moderní tvrdší hudba.

Po konci vystoupení západních sousedů jsme se s kolegou vydali na průzkum distra – bohužel opravdu jen průzkum, finanční situace nepřála novotám v šatníku ani v polici s CD a vinyly. Kousky měli pěkné, i za přívětivé ceny (všechna CD kromě dvou posledních za 250,- Kč).

Asi deset minut po deváté hodině se na pódiu objevila rodina Cavanaghů a spol. a začala, jak se dalo čekat, skladbami z aktuální desky We’re Here Because We’re HereThin Air a Summernight Horizon. Zaplněná Chmelnice je přivítala mohutným aplausem a svátek všech melancholiků mohl začít. Kapela si koncert očividně dost užívala (možná i proto, že se jednalo o poslední zastávku turné), stejně jako všichni přítomní na druhé straně mikrofonů. Bylo až úsměvné, jak ty zlometalové máničky téměř plakaly s ústy plnými textů o lásce… Danny Cavanagh má dar – dokáže do sebejednoduššího motivu dostat tolik emocí, kolik jiní nedokážou na celé desce. A když se k tomu ještě přidají ony sladkobolné texty v podání jeho bratra Vinnieho… to je pak atmosféra! Navíc v malém klubu, kde si na hudebníky může člověk doslova sáhnout, se účinek násobí (i když musím říct, že předloni na Brutal Assault byli také famózní), jednoduché, ale o to silnější melodie posluchače spoutávají a nenechávají chladným. Ale aby té melancholie zase nebylo až moc, všichni hudebníci rozdávali úsměvy na všechny strany, sem tam prohodili nějaký ten fórek či glosu a celkově působili velmi pozitivně. Co mě vcelku překvapilo, byl fakt, že vydrželi neskutečně dlouho s plným nasazením hrát. Koncert trval skoro dvě a půl hodiny, tuším, že se dostalo na skladby ze všech alb, proběhl takový pěkný průřez celou dvacetiletou tvorbou. Na konci si dokonce přišel zahostovat i Petter Carlsen, který vcelku vkusně doplňoval Vinnieho ve zpěvu místo blonďaté Lee, která mu uvolnila prostor a poslední skladby si užila jako věrný posluchač. Sice nebyly přídavky, ale čert je vem, dvě a půl hodiny dlouhý koncert by měl stačit každému…

Vystoupení skončilo ve tři čtvrtě na dvanáct, takže jsem místo dalšího okounění a šmírování kapely v backstage vyrazil na poslední spoje, abych se taky dostal zase zpátky domů do Teplic. Anathema mě opět nezklamala, nepřišlo žádné klopýtnutí, byl to prostě fantastický koncert plný emocí, a já jen doufám, že si to budeme moct příští rok zase zopakovat.

(Fotky z koncertu si můžete prohlédnout zde.)