The Last Generation Tour 2010

Rattle Bucket,  nám během několika málo posledních let vyrostli z neznámého projektu v kapelu, která patří k naprosté extratřídě a to nejen u nás. O tom svědčí velké evropské turné nazvané podle stejnojmenného, nedávno vydaného alba, "The Last Generation", které právě finišuje na půdě naší matičky vlasti. Včera se tohle trio ukázalo i v Plzni, v Divadle Pod Lampou. Návštěvnost opět nebyla příliš velká, což byla škoda, protože se to odrazilo na atmosféře celé akce.

Jako první se na pódiu objevila šestičlenná plzeňsko-třemošensko-holýšovská banda Minute of Fame (http://bandzone.cz/minuteoffame). Kapela je, jak už jsem v jednom starším reportu o nich zmiňoval tvořena mladými, ale zkušenými hudebníky z místních kapel snad celého žánrového spektra, takže v amerických poměrech by se mluvilo o jakési "superkapele". Pravdou je, že kluci pojali tuhle kapelu dosti megalomansky. Dva zpěvy - jeden čistý v podání Wenixe, známého z pop-punkové kapely Retro (R.I.P.) a scream/growl, který obstarává Bert, člověk kterého jste mohli vidět v x kapelách hrát snad na všechny obvyklé nástroje či zpívat. Když už jsem začal kapelu podrobně představovat, sluší se tak udělat u všech. Takže na kytary hrají Pája, taktéž z Retro, Boss (ex-Agresivní Moč, Tribal Theory), na basu Pepa, někdejší basák Dátury a za bicími sedí Jirka, zvaný Sádlo z také již neexistujícího Respektu. Tady si neodpustím zmínku, že zatímco obvyklým současným trendem je zjednodušování bicích souprav, tak Sádlo za třemi přechody a záplavou činelů není skoro vidět. :-) Ale teď už k samotnému vystoupení. Vzhledem k tomu, že, jak už bylo řečeno, se jedná o zkušené a nutno podotknout velmi nadané hudebníky, jejich vystoupení má obvykle vysokou technickou úroveň. Bohužel jejich umu tentokrát ubralo ne úplně čisté a čitelné nazvučení. Jejich měkčí, chytlavé podání post-hardcoru potěší a nutno zmínit, že kluci dávají do svých vystoupení všechno včetně typického hardcorového pobíhání po pódiu, což v pěti lidech ve stísněných prostorách pódia pod lampou začíná být dosti adrenalinovým sportem. Bohužel lidí bylo na první kapelu málo a atmosféra vlažná.

Jakmile do zvukařské klece nastoupil zvukař dovezený speciálně německou kapelou Illectric Rock (http://www.myspace.com/illectronicrock), právě nastupující na pódium, začaly se dít dějiny. Najednou zde byl zvuk, který v Lampě nepamatuji, což úplně změnilo ráz vystoupení. Jestli německým kapelám něco nechybí, tak je to charisma a sebevědomí, jaké u nás téměř nespatříte. Německé kapely si obvykle nekladou cíle (s výjimkami jako např. Helloween) nějak posunovat hranice žánrů či předávat publiku náročná poselství, ale na druhou stranu dokáží prezentovat prakticky cokoliv na úrovni, že si řeknete "sakra, to je kapela!". Když máte dobrého zvukaře, výborného osvětlovače (také zřejmě vlastního), nějakou tu image a zahrajete pár chytlavých songů, na uměleckou hodnotu se už nikdo neptá, což je řekl bych typický německý recept na úspěch. Zafungovalo to i u zmíněných Illectric Rock, hrajících pestrou rock-metalovou směsici s přídavkem elektroniky (překvapivě :-)). Publikum se pobavilo a o to jde především. Pro představu přikládám jeden jejich song s videoklipem.

Pak už nastal čas pro hvězdu večera a sice Rattle Bucket (http://bandzone.cz/rattlebucket). Když jsem je viděl poprvé, před cca rokem a půl, doslova mi vyrazil dech jejich bubeník. Stejné pocity z jeho hry jsem měl i včera a reakce lidí kolem mě naznačovaly, že jsem nebyl sám. Pro tohohle člověka, mimochodem s přísnou americkou metalovou image :-), je označení "Nejlepší bubeník v ČR" snad urážkou. Samozřejmě, to kdo je nejlepší je nezměřitelné a především subjektivní, ale schválně se někdy na jeho styl hraní, nejlépe na živo, zaměřte. Opravdu světová extratřída. Ale Rattle Bucket nejsou jen o bubeníkovi. Z crossoverové směsice všeho možného od rocku, přes hardcore po metal v podání tohoto tria je cítit ovlivnění americko-arménskou crossoverovou veličinou... má smyslu vůbec psát jméno? Jistě, uhodli jste: System of a Down, což kapela dokázala, když jako poslední zařadila cover jejich megahitu Chop Suey!. Výborné instrumentální podání nápady sršících písní dává svědectví, proč jsou Rattle Bucket tak oblíbení. Jedna z kapel, na kterou by měl mít každý český hudební fanda povinnost chodit. Kdo nezná, nechť okamžitě napraví!

Takže tenhle večer měl opravdu úroveň od předkapely až po hlavní hvězdu. Zajímavá akce, kdo nebyl o hodně přišel!  Škoda jen, že tam skutečně nepřišlo více lidí.