Plzeňský Majáles 2010

Plzeňský Majáles 2010
Datum: 
Sobota 24. Duben 2010 - Pátek 1. Červenec 2022
Město: 
Plzeň
Místo: 
Amfiteátr Lochotín
Návštěvnost: 
20 000
Účinkující: 

Hentai Corporation, Marie Rottrová, Minute of Fame, Tleskač, Mandrage, Kryštof, Horkýže Slíže a spousta dalších

Nevím jak se to pořadatelům plzeňského Majálesu téměř každoročně podaří ale i letos dokázali zkrotit aprílové počasí a po tom, co jsem málem umrzl na "Kapeláži", která měla paradoxně být zahřívacím kolem Majálesu jsem si ze soboty odnesl první letošní náznaky opálení a hlavně pocit, že snad konečně skončila zima. :-) Program, který letos mým uším a očím nesliboval zrovna zástupy zajímavých kapel pro mě začal na "altánu" - ministage věnované zejména začínajícím kapelám a později i nějakým těm punkovým legendám. Tentokrát ji otevírala opravdu mladá plzeňská naděje Minute of Fame. Slovo mladá se netýká pouze nízkého věkového průměru učinkujících ale i velmi krátké doby existence kapely, která nepřekračuje několik málo měsíců. Navzdory tomu už mají za sebou první úspěchy - vítezství v diváckém hlasování postupového kola soutěže mladých talentů Múza 2010. Zde na Majálesu ukázali svou neuvěřitelnou formu, sehranost a dostatek kvalitního materiálu. K jejich raketovému startu zřejmě přispívá fakt, že se jedná o kapelu složenou ze sice mladých, ale nesporně talentovaných a zkušených hudebníků z celého spektra klubových kapel plzeňské (resp. třemošenské :-)) scény. Svým energickým, vystoupením, jež sami označují jako post hardcore/metalcore si rychle podmanili celou, (vzhledem k času vystoupení bohužel ne příliš početnou) skupinu lidí pod pódiem. Této kapele věštím velkou budoucnost. Ač tomu denní doba ani umístění na jednu z vedlejších stage nenasvědčovali, nedlouho po výborném zážitku z Minute of Fame přišel samotný vrchol celého Majálesu, pražská banda jménem Hentai Corporation. Těžko teď hledám vhodná slova jak popsat svůj zážitek z jejich vystoupení a nesklouznout přitom k superlativním klišé. Chce se mi říct "bravo pánové, takhle si představuju rockovej koncert", myslím tím původní, pravý, nefalšovaný rock. Ovšem Hentai Corporation velkoryse překračují rámec "pouhého" rocku. Jejich image a filosofie muziky je posílá zpátky v čase do 70. letech po bok legend jako Deep Purple nebo Led Zeppelin, ovšem u toho rozhodně nezůstávají a vše je řádně přiostřeno a vyladěno do roku 2010. Zpěvák, který je majitelem až hypnotického charisma neúnavně běhá a skáče po pódiu, což mu ale očividně nebrání podat naprosto famózní pěvecký výkon, při kterém kombinuje klasický rockový "ječák" s občasným screamováním a kromě toho vše spestřuje svými průpovídkami okořeněnými nezkrotně originálním slangem (jazykem :-D). Bubeník s naprostou lehkostí přechází od metalu přes rock až po jazzové, pro posluchače oddychové rytmy a svorně se zbytkem kapely dokazuje, že jednodušší není vždy lepší (jak si dnes mnozí myslí). Baskytarista také nekompromisně zvládá svůj nástroj, tedy nástroje (střídá čtyřstrunnou a šestistrunnou baskytaru). Jedoznačně jeden z nejlepších, které jsem kdy na živo viděl. Kytarista poutá pozornost už svým hustým, temným vousem, ale teprve když "hrábne do strun" zjistíte, s kým vlastně máte tu čest. Geniální riffy střídají dechberoucí sóla a vy nevíte koho z kapely máte sledovat dřív. Vše naprosto podrthávají skvělé klávesy, které v podstatě tvoří hlavní linie většiny skladeb a dokazují originalitu této kapely. Něco podobného v Česku opravdu příliš nevidíme. Celkově je kapela sladěná i po vizuální stránce a tím vším tvoří naprosto nezapomenutelnou atmosféru. Z celého vystoupení doslova sálají hektolitry energie. Prostě a jednoduše, takhle to vypadá když se pět mistrů svého řemesla chopí nástrojů a zahrajou perfektní muziku. Děkuji! Na tenhle zážitek dlouho nezapomenu a už se těším až to opět na vlastní oči (uši) uvidím (uslyším). V tuhle chvíli mi bylo tak trochu jasné, že mám to nejlepší z Majálesu za sebou. Ovšem program zdaleka neskončil. Po prvních několika písních legendárních The.Switch jsem se přesunul na hlavní stage, kde se připravovali stylově sice zcela odlišní ovšem neméně populární plzeňští SKAčkaři Tleskač. Jejich vystoupení se stává už tradicí na většině větších festivalů a přestože nejsem zrovna fanoušek SKA, jejich vystoupení mě vždy potěší. Ani tentokrát nezklamali a kromě hromady svých hitů předali divákům i několik důležitých poselství, která bych na místě podepsal (kdo tam byl, tak ví :-)). Na menší stage (Park stage) se mezitím rozjela mega populární kopírka amerických punk-rockových (pop-punkových) kapel s názvem Rybičky 48. Prostor před stage byl narván k prasknutí, což mi zabránilo prohlédnout si kapelu pěkně zblízka a přesto, že bych jejich show docela rád viděl až do konce, něco mě nutilo vrátit se před hlavní stage na vystoupení, které na podobných akcích příliš nevídáme. Na pódiu se před několika tisíci lidí (omámených ve většině případů alkoholem, různými dalšími omamnými látkami a nezřídka i spalujícím sluncem) objevila téměř sedmdesátiletá stálice české "pop-music" Marie Rottrová. Ne, nejsem její fanoušek a už vůbec ne fanoušek daného žánru, ovšem takovéto spestření festivalu jsem si prostě nemohl nechat ujít. Přes drobné hlasové problémy na začátku vystoupení si myslím, že Marie podala dobrý výkon a byla to celkově příjemná a velmi neobvyklá vsuvka do programu. Většinu písní, ač zřejmě velkých hitů jsem bohužel neznal, ale tak nějak jsem tajně doufal, že zazní i ta nejpopulárnější... a nebyl jsem sám. Když už to vypadalo, že vystoupení skončí, začli se z davu toužebně ozývat slova "Lásko voníš deštěm" a jak jsem předpokládal jako poslední přídavek za hlasité podpory celého amfiteátru tato cover verze opravdu zazněla (pokud náhodou někdo neví tak v originále Black Sabbath - She's Gone). Mezitím co se připravovali UDG, o jejichž vystoupení jsem se tentokrát ochudil, na menší stage už řádila hardcorová parta Status Praesents, větší pozornost jsem ale upřel na následující kapelu, novou plzeňskou hvězdu Mandrage. Slovo "Mandrage" k mým uším od samého rána doléhalo doslova ze všech stran. Bylo mi jasné, že ve většině případů se jednalo o útržky rozhovorů skutečných fans kapely, parkrát to znělo spíše jako ironické "hlavně si nesmíme nechat ujít Mandrage (smích)". Pro jejich vystoupení byl rázem prostor před Park Stage opět téměř nedostačující, ovšem i přestože jsem stál hodně daleko od pódia, atmosféra ukazovala, že Mandrage jsou u nás v Plzni opravdu velmi populární. Kromě jedné zrzavé slečny která s hysterickým kroucením hlavou prchala z davu se okolí vesměs tvářilo spokojeně, mnozí si spolu s kapelou prozpěvovali jejich v Plzni notoricky známé texty. Co se týká samotného, ne příliš dlouhého vystoupení, kapela se ho snažila vyšperkovat samply, jakýmsi mixážním minipultem u bicích a dokonce je doprovodil stejně jako na několika málo předchozích koncertech živý klávesista a perkusista Franta. Přes posun kapely do popovějších sfér jsou pro mě Mandrage stále kvalitní, poctivou kapelou a nechápu útoky některých závistivých pseudoznalců hudby. Jejich megahit a současně oficálně nehranější song na českých rádiích "Hledá se žena" se ukázal jako opravdová hymna, kterou si málokdo nezabroukal s nimi. Více mě ale potěšily starší kousky jako "Muchacha", "Kapky proti slzám" a hlavně úplně poslední "Hotoví". Na hlavní stage se pak objevil zbožňovaný "recitátor" Richard Krajčo se svou kapelou Kryštof, v tu chvíli bylo před hlavní stage snad nejvíc lidí za celý Majáles. Tento hudební styl je mi opět poměrně vzdálený, ale každý musí uznat, že jeho ač konzervativní muzika je plná skvělých textů, zajímavých melodických momentů a chytlavých referénů. U megahitů jako "Cosmoshop", "Atentát" nebo "Obchodník s deštěm" jsem se ale ani já neubránil a polohlasně jsem si zazpíval. Poslední kapelou, kterou jsem poctivě shlédl byli slovenští Horkýže Slíže. Ty, podobně jako Tleskač, k Majálesu a podobným festivalům už neodmyslitelně patří. Jejich zábavné a energické vystoupení patřilo ten den mezi nejdelší a kromě hromady méně známých kousků nechyběli ani klasické stadionovky "Lesbians and gay song", "Logická hádanka", "A ja sprostá" a další - kdo Horkýže zná, určitě si sám doplní i bez toho aby tam v sobotu byl. Pak už jen tradiční ohnivá show Pa-Li-Tchi a přestože pro mnohé teprve začínalo to nejlepší - vystoupení kapely Polemic, odebral jsem se značně unaven, ovšem naplněn spoustou hudebních zážitků k domovu. Celý program: Gambrinus stage (hlavní stage): 12:30 v3ska 13:30 Kurtizány z 25. ave 14:30 Kapitán láska 16:00 Tleskač 17:00 Marie Rottrová 18:20 UDG 20:10 Kryštof 21:30 Horkýže Slíže 22:30 Pa-Li-Tchi fireshow 23:00 Polemic Park stage: 12:00 Tribal theory 13:00 Selfish son 14:00 Hentai Corporation 15:30 The switch 16:50 Rybičky 48 18:00 Status Praesents 19:15 Mandrage 20:30 Znouzecnost 22:00 Fast food orchestra Altán stage: 12:20 Minute of Fame 13:00 Amores Perros 13:30 Goodfellas 14:00 Maxipes Fík 14:40 Demofobia 15:40 Rezatý Rakety 16:20 Ape Town 17:10 Chuť 18:00 Grande Tete 19:00 Paheyl 20:00 Totální Nasazení 21:00 Pod Stolem - křest cd Report napsali: ozzy.pilsen & Hankie Chaste