Benefiční koncert pro zvířata v nouzi

Tak…dlouho očekávaná akce je za námi a já hned v úvodu musím říct, že se povedla. Samozřejmě by se nějaké škrábance našly, ale to vždy a všude. Ten hlavní cíl, tedy vybrat co nejvíce peněz pro zvířata v nouzi, se podařilo naplnit maximálně!

Ač to teď může znít sebevíc narcisticky a sebevíc si můžete myslet, že samochvála smrdí (na akci se organizátorsky podíleli také někteří členové z naší redakce), tak v první řadě musím smeknout před organizátory akce a vyseknout jim tu poklonu! Nestává se příliš často, že koncert začne včas a vše jede podle plánu a bez zbytečných průtahů. Nehledě na to, že kolikrát najdete v závěru večera pořadatele válet se pod stolem a celá ta vznešená sláva ztratí na vážnosti a je spíše k smíchu. Jak už jsem řekl, nestalo se tak…

První na podium Divadla Pod lampou nakráčeli slečna a kluci z Otherparts. Nečekal jsem nic, dostal víc. Sympatická pětka hudebníků, hrající mix melodických a i těch tvrdších odnoží moderního metalcore se snažila, co to šlo. Určitě mají ještě co dopilovávat, ale podali úctyhodný výkon. Byli sehraní, nehráli úplnou tužku a zpěvák xJ.R.x měl docela barvitý hlas. Ještě se trochu otrkat, víc to hrnout do lidí, přidat na drcení bicí soupravy a máme tu partičku, o které ještě uslyšíme.

Otherparts po půlhodinovém setu vystřídali Face Tomorrow ze Strakonic. Na ty jsem se hodně těšil. Asi jediná kapela toho večera, kterou mohu bez vytáček řadit k hardcore. Mrzí mě trochu zakřiknutý projev zpěváka. Kdyby do toho šel Michal víc, určitě by to dokázali pořádně roztočit. Zahráli spoustu hitovek z jejich desky One Step To The Edge a i přes pomalost některých písniček utekl jejich set celkem rychle. Michal, v tričku Sea Shepherd, vyzdvihl důležitost takovýchto akcí se slovy: „Má to cenu!“ Publikum, stejně jako Otherparts, přijalo FT dost vlažně . Že by se lidi přestali umět bavit?

Po delší koncertní pauze se opět probudili k životu plzeňští Minute Of Fame. Došlo k několika změnám. Zpěvák Albert usedl za bicí soupravu a byl přibrán nový kytarista a dva zpěváci. Klukům změna určitě prospěla, protože anorektik Albert drtí bicí sice ne tak přesně, ale mnohem energičtěji než Sádlo. Dokonce během setu rozmlátil dvojšlapku a asi si i zlomil při své zběsilé hře prst . Jejich show byla nabitá energií, Basák Chosé řádil jako pominutý, několikrát profesïonálně protočil basu okolo těla a určitě při svých kreacích vypotil pál litříků. Pozadu nezůstal zbytek kapely – jen zpěváci mají vůči ostatním co dohánět. Každopádně, energie vydaná by se dala čítat na hektolitry, energie přijatá od publika rovná se nula… smutné, ale fakt.

Dlouho ladící a očekávaní Birds & Wolves naběhli po „čůrákovském“ intru na podium v parukách a převlecích a rozjeli to pěkně z ostra. Ne každý pobral jejich dávku humoru. Leckdo je asi mohl brát jako partu „namachrovaných Pražáků“. Já, jelikož je neznám, jsem asi někde veprostřed a úplně nevím, co si o nich mám myslet. Hudebně mi přišli jako rock'n'rollovější Momma Knows Best. Dost mimo mísu byl jejich přídavek, který si nikdo nevytleskal!? Jinak byla jejich show plná energie, hudebníkům bylo podium malé, zpěvák dokonce jednou vběhl mezi diváky. Lidem se to docela líbilo, ale i přes veškerou snahu B&W se skoro ani nehli.

Pro mě nejlepší moment večera bylo předání šeku v hodnotě 15.300,- Kč panu Kunovi z Útulku pro zvířata v nouzi. Ten měl moc hezký proslov, při kterém poděkoval organizátorům, kapelám a lidem za pomoc. Řekl, že vybrané peníze půjdou spíše na podporu neplzeňských zvířat (samotná Plzeň útulek dotuje) a závěrem poprosil všechny lidi, aby se ke svým čtyřnohým přátelům chovali slušně a nikdy své psi, kočky a partnery neopustili!

Pan Kuna odešel a přenechal podium At8onthepingpongtable. V tu ránu mi bylo jasné, proč do té doby byli všichni tak chladní. Šetřili si totiž energii právě na pingpongáče. Dva songy se ještě relativně nedělo nic, pak ale vypuklo peklo a Lampa se začala otřásat v základech. Deathcore prostě frčí a At8onthepingpongtable fakt umí. Při jejich vystoupení si uvědomíte,  že hmatník na kytaře má opravdu 24 pražců, a že žádný riff není dost tvrdý na to, aby ho At8 nezahráli. Brutalita, preciznost, mrkváče, plátěnky, košilky, svetříky, patky a zase brutalita…

Zkrátka, akce se opravdu vydařila a díky vám všem, kdo jste přišli, se vybralo skvělých patnáct tisíc korun pro ty, kteří je potřebují. Koncert by měl být o zábavě. Když ale nejde jen o ni, ale má i jinou, přidanou hodnotu, je to to nejlepší, co může být.

Vyvstává ovšem jedna otázka - když přidanou hodnotu nemá, proč na koncerty chodíme, když se nechceme bavit?