Neruda v Divadle Pod Lampou

Prosby mnohých byly vyslyšeny, protože pražská kapela Neruda přijela i do plzeňského Divadla Pod Lampou. Že vám to jméno nic neříká? Rozhodně ale budete znát hlavní aktéry této "superkapely". Roman Holý, Matěj Ruppert... říkáte si asi, že by nějaké funky? Zklamu vás. Miloš Dvořáček, Lukáš Martinek, Petr Škarohlíd a Frederik Janáček staví Nerudu do úplně jiné dimenze. Nechybí mu rockový náboj a skvělé české texty s trochou perverznosti.

Jelikož každý člen má své vlastní projekty, je vlastně velkým štěstím, že k nám Neruda vůbec zavítal. Začalo se okolo půl desáté, což je až dost prostoru pro kapelu jejich formátu. Jako intro posloužilo skvělé povídání Vlasty Buriana. V závěru samozřejmě nechyběl jeho typický smích, který byl neustále pouštěn ve smyčce. Hoši nás chtěli nejspíš hodně navnadit, takže trvalo několik dlouhých chvil, než jsme se jich dočkali. Začalo se tím, čím začíná deska - "Když zhaslo slunce". Hned od prvních tónů bylo zřejmé, že jednotlivé písničky prošly menší úpravou. Ta jim v živém podání velice slušela. Nechybělo ani vyznání lásky pokrmovému tuku aneb "Stella" za 17,50,-.

Chvíle mezi písničkami vyplňoval Matěj Ruppert jako klasický filosof. Nejen, že provedl před každou písničkou skvělé entré, ale i dokázal podumat nad vesmírem a základními otázkami lidského bytí. To se mu povedlo hlavně při představení písničky "Hledání", která sama o sobě má jistý filosofický nádech. Publikum bavil nejen svými vtípky, ale i velice kuriozními tanečními kreacemi. Očekáváná roznožka ovšem chyběla. Měli jsme možnost si poslechnout skvělá sóla bubeníka Miloše Dvořáčka a kytaristy Lukáše Martinka, která jenom dokazují, že jsou to všichni velice zkušení muzikanti.

Kromě koncertu nejen mě samotného překvapila trojice mladých dívek, které se sice tvářily jako nejvější fanynky, ale několikrát se  mi naskytl pohled všech tří najednou, jak eSMSkují. Interval každých 10minut znamenal, že si musely koncert nadmíru užívat, pokud ovšem nepsaly členům kapely na podium.

V závěru vystoupení na nás Neruda vychrlil nejosvědčenější pecky - "Rodinný pouta" a "Betonový boty" na které pařilo celé, v tu dobu hezky zaplněné, Divadlo Pod Lampou. Po velkém aplausu, který je vrátil zpátky na podium nám zahráli "Jungle Boogie", které se na zmíněné desce Neruda nenachází, ale sloužila jako pěkné ukončení koncertu. Celkem čítal něco málo přes hodinu tvrdě našlapané rockové muziky. Uvidíme, jestli k vzhledem vytíženosti jednotlivých členů se dočkáme ještě podobné akce.