FOLLOW YOUR HEART TOUR 2011

Poté, co jsme loni pořádali koncert švýcarským Escape From Sickness jsem si přísahal, že pokud bude možnost udělat ještě někdy koncert pro tuhle partu skvělých lidí, půjdu do toho všemi deseti! Neuplynul ani rok a začaly se spřádat plány na další turné. Nakonec se podařilo domluvit 3 koncerty, na kterých jsme s EFS měli hrát. 5. 6. a 9. července. Turné bylo pojmenováno jako Follow Your Heart Tour a měla na něm být představena nová deska EFS - Our Earth. K tomu nakonec nedošlo, protože kluci nebyli spokojení se zvukem a nechali album znovu přemasterovat. Předem říkám, že ani tahle vada nepokazila nic na mém dojmu z tohoto turné…

Je tady den D, tedy 5. července a my balíme věci do auta. Po chvíli skládání se kufr naší Vectry mění na tetris nejvyššího levelu. Konečně vyrážíme do Jihlavy a cestou se stavíme na Zličíně pro Dádu, který se 4 dny flákal na Rock For People. Nevím, jak se nám to podařilo, ale nakonec jsme do kufru našlapali ještě jeden spacák a další  bágl. Posloucháme paní navigaci (chvílemi byla fakt drsná, když nám vyloženě dávala rozkazy, kam máme odbočit - skoro jsme se jí báli), která nás bezpečně navádí až na místo určení - Club Ježek. Hned po příjezdu potkáváme kytaristu Emiho a po chvíli se zdravíme se všemi kluky z Escape From Sickness. Koncert pořádá Zdeněk (ex - 5 Symbols), kterého jsem také celkem dlouho neviděl. Tohle je snad to nejlepší na koncertech a festech, že potkáte lidi, se kterými se celý rok nevidíte.

Začínají hrát Embargo - místní kapela. Než jsme vyjeli, poslouchal jsem je na bandzone. Hodně se mi líbila jistá angažovanost a snaha zpívat a psát texty o něčem a nikoli o ničem. Na živo kluci celkem zaváleli a musim říct, že na mě zapůsobili víc než z nahrávky. Jejich zařezávající metálek s prvky deathu a barvitým vokálem se pěkně poslouchal a donutil nás k pohybu. Po necelé půl hodině to kluci zabalili a uvolnili místo další místní kapele. Carrera Kai. Kluci do nás nasypali svoji porci nu metalu. Tenhle styl zrovna dvakrát nemusím, ale musím říct, že technicky to měli zmáknuté na jedničku a lidsky na mě působili taky mile. To je to, co po x koncertech hodnotíte nejvíc - lidský přístup. Je vám celkem fuk, co kapela hraje, když se s ní dokážete domluvit a sednete si lidsky! Pak přišlo peklo číslo 1. Noostrak. Senzace z Havlbrodu s Fredem ze Smashed Face za mikrofonem. Hodně technická záležitost.

Sice nic nového, ale ta rychlost, přesnost a zabíjející brutalita. Motačky jak cip, kopáky jak kulomet a do toho Fredův vokál… čerte, po tomhle máme hrát???

Something like - co dodat. Pro spoustu lidí jsme museli být slabým odvarem po tom, co předvedli prstolamači z Noostraku. Utěšovali jsme se tím, že hrajeme jiný styl muziky a snad to tak lidi budou i brát. Abych se ale jenom nebičoval. Hrálo se nám dobře - mně určitě a fakt mě to bavilo, tak to snad bylo i znát. Jeden člověk na nás pařil, tak to snad úplnej průser nebyl.

A byl tu zlatý hřeb večera - peklo č. 2. Nastoupili kluci z EFS a předvedli, jak to má vypadat. Švýcarská přesnost, drtivé moshové pasáže, sympatické vystupování a pohyb, kterému bylo podium malé atak kluci zaběhli i mezi nás diváky, aby si s náma zapařili. Donay mluvil o smyslu tohoto turné (Follow Your Heart), o tom, že bysme se neměli dívat na to, co po nás chtějí ostatní, o tom, že bysme neměli dělat to, a to, jenom proto, abychom někam zapadli, ale že bysme měli hlavně poslouchat své srdce. Zvláštní, jak mi tahle, v podání spousty kapel, klišovitá slova zněla od EFS upřímně… Nejvíc mě zabila závěrečná vyhrávka posledního songu, kdy spolu jeli synchron kytaristé Emi a Dave - absolutní přesnost. Nám nezbylo než pak jen zavřít pusu.

Spali jsme u Petra - kytaristy ze Zdeňkova nového projektu - jeho přítelkyně, čtyř psů, dvou koz, jednoho kozla a pár dalších zvířátek. Eskejpové se asi moc nevyspali, neboť se pejskové hlásili z vedlejšího pokoje o slovo. Nás budil jen nadržený kozel, kterého ignorovala frigidní koza. Ale vyspali jsme se dobře a strávili příjemný půlden ve společnosti milých lidí a jejich zvířectva.

6. červenec. Nabrali jsme směr benzínka, na které jsme s EFS společně poobědvali, a pak i směr Litoměřice, kde se konal druhý koncert. Cestou jsme se stavěli v Terezíně a prohlédli si Malou pevnost. Prohlídka v nás zanechala smíšené pocity bezmoci a nepochopení, jak může být někdo tak krutý a chovat se jako utržený ze řetězu. Okolo páté přijíždíme do klubu. Tím je vyhlášená litoměřická Baronka. V hospodě nikdo krom dvou barmanek není. Holky zpoza baru se nás ujímají, ukazují nám sál (taková klenbovitá kamenná místnost dýchající jistou dávkou autentičnosti a nostalgie) a místo, kam si můžeme dát věci a zaparkovat auta. Jdeme na obhlídku náměstí a končíme na terásce jedné z restaurací, kde probíráme všechno možné. Mimojiné se dozvídáme i to, jak funguje švýcarská verze OSY - no, jestli tohle přijde i k nám, máme se na co těšitL Okolo sedmé se vracíme do Baronky, kde už je pořadatel Ondra - zpěvák Anime torment a organizátor LT festu, v blízké době se můžete těšit na rozhovor s tímhle příjemným člověkem - který se nás okamžitě ujímá a za chvíli už je na stole parádní sojovej gulášek (Mimochodem, Zdendovo rizoto bylo taky výborný, ještě jsme ho v úterý večer s chutí dojídali u Petra a jeho zvířátek.). Menší problém vzniknul, když se bubeník Hugi, zeptal, jakou moukou je guláš zahuštěný. Ondra nevěděl, že má Hugi bezlepkovou dietu, a tak po zjištění, že guláš jíst nemůže, mu bleskově objednal jídlo ve vedlejší restauraci. Takže nakonec byli všichni spokojení a panovala veselá nálada, kde jsme si vyměňovali česko - švýcarská slova, která znějí komicky. Došlo i na to, jak se řekne německy zákazník nebo zatáčka a co to znamená v češtině - a obráceně, nebo na Daveovo tetování Meat free a Hugiho Gluten free - kluci jsou fakt z příjemnýho a veselýho kraje.

První na koncertě, který byl organizovaný jako „Pre LT fest show“ a na nějž byl vstup zdarma, hráli Crippled Fingers. Z jejich vystoupení jsem měl akorát zvukovku, protože během jejich setu jsme stavěli bicí a nosili naše harampádí do sálu. Takovej jednodušší metálek s přísným vokálem - bez basy - škoda, občas chyběla, ale co se dá dělat, když nejsou lidi - všichni to známe. Po nich jsme hráli my. Nevím jak dole pod podiem, ale nahoře byl zvuk opravdu skvělý. Mrazáček od Ampegu opravdu hrál a já si to užíval jak malej kluk. Lidi začali i pařit. Když jsme hráli Psalo se, která je proti fašismu a řekl jsem něco o tom, jaké pocity v nás zanechal Terezín, tak několik lidí odešlo, ale možná si jen šli pro pivo, protože k žádnému incidentu ani problému nedošlo…

Škoda, že jsem pak museli rychle jet. Ranní vstávání do práce a před náma dlouhá cesta. Z Asynthetic už jsem viděl jen zvukovku, kde to basák opravdu mastil - respekt. EFS pak říkali, že to byl dobrý koncert. Domů jsme dorazili okolo 2. hodiny ráno plni příjemných pocitů a zralí do postele.

9. červenec. Po menších tahanicích, kdo s kým vlastně pojede, přijíždíme chvíli před šestou hodinou večer do Plzně k Neutralu s pocitem, že jedem sakra pozdě. Na místě nacházíme dodávku EFS a zamčené kveře do klubu. Sakra, tady něco nehraje. V šest přijíždí barmanka s barmanem a oznamuje nám, že není zvukař, a že došlo pivo. Což o to, to pivo nám nevadí, ale lidi budou asi podráždění. Horší je to s tím zvukem, pan majitel je nedostupný a my stojíme před rozhodnutím, jestli koncert odpískat - to by nás lidi asi zlynčovali - nebo zkusit sehnat alespoň zpěvový aparát. Po chvilce a uklidnění se rozkoukáváme po klubu a zjišťujeme, že mix a reprosouprava v klubu jsou a dokonce se nám po chvíli za pomoci jednoho návštěvníka klubu, který se vyzná (Nevím ani jak se jmenuješ, ale mockrát ti děkujeme!) daří rozdýchat aparaturu a fungují mikrofony. Sláva, koncert budééé. Sice jen na aparáty, ale budééé. První lezeme na podium my, začínáme chvilku po osmý hodině a ještě rozlazení z předchozích problémů asi moc dobrý výkon nepodáváme, ale upřímně říkám, mohlo to být i horší… Vedro jak na prvních flufffestech, prostě koncert jak má být, hehe. Aspoň na fotkách to pak bude vypadat, že jsem si to fakt dávali, když jsme tak splavení.

Jako druzí nastupují Anime Torment. Parádní deathmetal mající moderního ducha. Zapomeňte na přihlouplé vrtulníky, jejich death měl opravdu sílu a Ondrův vokál byl opravdu devastující. Škoda, že jsem z jejich setu moc neměl. Pendloval jsme mezi gulášem a vstupem, se kterým nám moooc pomohly naše maželky - moc Vám holky děkujeme!

Po jejich 20 minutovém vystoupení a nalazení nastupují horažďovičtí At8onthepingpongtable a ukazují, kdo že je v Plzni pánem. Jsou to páni muzikanti a jejich deathcore opravdu zabíjí. Na jiném místě tohoto zinu si můžete s těmito sympatickými chlapíky přečíst rozhovor! Největší nářez je, když všichni krom bubeníka slezou z podia a spolenčně s celým sálem dělají vrány - fakt mazec. V tu chvíli už bylo vedro nesnesitelné. Během přestavby podia se vždy větralo, ale ani to moc nepomáhalo. Nastupují Escape From Sickness a i přes únavu to slušně rozjíždí. Opět celý jejich set provází příjemná atmosféra. Donayův vokál sice není moc slyšet, už nebylo kam ho vytáhnout, ale byl to fakt mazec. Nechápu, jak to Dave mohl odehrát v kalhotách. Všichni jsme mokří jako myši a EFS do nás sázejí jednu hitovku za druhou. Škoda, že u nás nejsou tak známí. Určitě o nich ale ještě uslyšíme a my všichni, kteří jsme byli na těchto koncertech, si budem moci říkat, že jsme byli u toho, když EFS ještě nikdo neznal a už tehdy to bylo peklo!

Je po koncertě, podium vydrželo, nikdo, krom kytaristy Anime Torment, který následující dni trávil ve společnosti čtyřicítek, na úpal nepadl a my balíme. Loučíme se se sympatickou paní barmankou (opět: Děkujeme!) a upalujeme domů přespat. Do postelí uleháme někdy okolo druhé hodiny s tím, že EFS chtějí v 6:00 vstávat. Plzeň byla poslední zastávkou na FYHT a ráno mažou zpět do Švýcar. Nějak se mi nechtělo věřit, že kluci vstanou, ale opět přišla na řadu pověstná švýcarská přesnost a v 6:10 už jsou kluci oblečení a sbalení. Po snídani nás opouštějí a já jen doufám, že se splní Donayova slova, a že se zase uvidíme… Díky vám všem, kdo jste přišli na koncerty a ještě jednou se omlouvám za zvuk v Plzni, nevím jak vy, ale já jsem si koncert opravdu užil!