Pečeme Nonstop

Komunity kolem výtvarných škol fungují v posledních pár letech mimo jiné jako překvapivě výkonná líheň nadějných alternativně hudebních uskupení. Z těch etablovanějších (a ještě eTableovanějších) jmenujme třeba plzeňské Table, některá méně zažitá jména (i doslova) zase představily audiovizuální koncerty festivalu Pečeme Nonstop. Nejdelšího dne v roce jsme se tedy vypravili na náplavku pod Rašínovým nábřežím, abychom se rozloučili s končícím festivalem, přivítali se s létem, ale hlavně zhlédli a vyslechli vystoupení aureolou vznikajícího kultu obklopené skupiny Piča z hoven, která ten večer na Pečeme vystupovala.

V roli předskokanů se představila dvojice Deceased Squirrell on the Phone. Jejich hudebně těžko uchopitelná produkce s prvky folku (hlavně toho s přívlastkem freak) i punku v jednom aspektu připravila půdu pro hlavní hvězdy večera velice případně: Působila totiž jako z jiného světa. Samotné sdružení Piča z hoven se prezentovalo jako kvinteto peformerů stojících v řadě vedle sebe za dlouhým pultem (sestaveným z nejrůznějších kusů nábytku včetně školní lavice), z nichž každý měl svou jasně vymezenou roli. Zpěvačka v kočičí masce (již byste spíš než na dílo studenta Fakulty výtvarných umění tipli na výtvor z hodiny kreslení na prvním stupni základní školy, případně školky) se věnovala mikrofonu, čtveřice(!) dalších performerů některé z mašinek, které vlastně ani nelze nazvat elektronickými nástroji (synátor Korg Poly 800, notebook HP Pavilion, neřku-li domácí kino Genius - byť nalakované na rudo - člověk aby v kterémkoliv profi nahrávacím studiu pohledal). Svět Piči z hoven je zkrátka světem dětských fantazií a her. Tomu odpovídá i hudba - snová, náladotvorná (cestu do říše fantazie urychlovala kromě výše popsaného i projekce na pyramidu lepenkových beden), s beaty jen podbarvujícími - párty není hlavním cílem. Drastické texty nevnímáte - stejně jako dítě nechápe vážnost debaty rodičů o neřešitelných problémech a dál si hraje na cestu do kosmu. Když byla kapela v nejlepším, přišel policajt a povolil zahrát už jen dva poslední songy. "Hymna!" "Hymnu!," začalo se ozývat z publika a hudebníci skutečně coby finální dějství zařadili Nad Tatrou sa blýska - tedy svou hru na hymnu.

Koncert skupiny Piča z hoven odstartoval léto i festivalovou sezónu způsobem, který se vryje do paměti, což jen podpořila kongeniální volba prostoru (A)void Gallery - v zaplněné miniaturní kobce pod Rašínovým nábřežím s úžasným geniem loci stáli performeři divákům skoro na dosah. Ač hudebně nejde o nic nového natož převratného, celkové pojetí show Piči z hoven u nás v současné době příliš nemá obdoby.