Prague City Festival, druhá část reportáže

|
Prague City Festival, druhá část reportáže
Datum: 
Pátek 24. Červen 2011 - Středa 5. Říjen 2022
Město: 
Praha
Místo: 
Výstaviště
Návštěvnost: 
15 000
Účinkující: 

Tleskač, Superhiks, The Gaslight Anthem, Gogol Bordello, Flogging Molly, Skindred, Hadouken!, The Hives, 30 Seconds To Mars, House Of Pain..

Festivalová sezona je po tradičním Votvíráku v plném proudu a jedním z prvních vrcholů byl letošní vůbec první ročník festivalu Prague City Festival. Původně avizovaní Blink-182 nedorazili, místo nich se na setlistu objevili švédští baviči The Hives a hlavní hvězdou se tak stala parta kolem herce/zpěváka Jareda Leta, 30 Seconds To Mars. PCF ale nebyl jen o výše jmenovaných kapelách. NMNL.cz si pro vás připravilo rozšířený report hned od dvou redaktorů, takže směle do toho!

 


DRUHÁ ČÁST REPORTU - KUBA

 

Do areálu na Výstavišti jsem dorazil po půl jedné a než jsem se stačil zorientovat, z pódia už začali hrát TleSKAč,. Plzeňský ska orchestr se s ničím nemazlil a i když před pódiem bylo teprve pár stovek diváků, hraní si všichni členové očividně užívali. Na rozjezd fajn.

Poté se na řadu dostala další ska kapela, kterou byli Superhiks z Makedonie. Nebavili mě tolik jako Tleskač, ale jejich cover na „Ace of Spades“ od Motorhead byl hodně povedený, stejně tak jako píseň, kde jeden z členů kapely ukázal, že i v Makedonii znají growling.

Po Superhiks jsem se vydal na prohlídku celého areálu, okouknul jsem tedy zatím poloprázdný stánek z merchem vystupujících kapel, prošel všechny stánky, kde se prodávaly všechny možné i nemožné věci (paruky?), viděl spoustu fanatických fanynek 30STM, které si celkem nešťastně posedaly před pódium hned v poledne a celý den tak blokovaly místo opravdovým fandům jiných kapel a posléze jsem se vrátil zpět k pódiu, zatím stále do druhé sekce, abych si poslechl vystoupení kapely, na kterou jsem se hodně těšil – The Gaslight Anthem. Bohužel, pan zvukař si asi dával odpoledního šlofíka a tak velkou část jejich setu zpěvák nebyl vůbec slyšet.. Každopádně hity jako „American Slang“ nebo "The '59 Sound" jsem si i přes to užil a tihle Amíci rozhodně nezklamali. Paráda.

Následoval postup do přední zóny a parádní irská párty s Flogging Molly. Jestli ani tohle nedostalo většinu diváků do varu, tak už opravdu nevím. Zvuk už byl O.K., kapela zahrálá své největší hity, frontman mezi písněmi několikrát zavtipkoval a nejen mě si Flogging Molly získali na sto procent. Hodně energická show a pod pódiem už to konečně začalo vypadat jako na koncertě a né jako na pikniku.

Ale dost už bylo irského punku, protože na druhé, vnitřní stage ve Veletržním Paláci, kde byla mimochodem opravdu bídná akustika, rozjížděli svojí dance party Hadouken!. Poprvé jsem viděl pořádný kotel, dokonce jsem zahlédl i circle pit, náznak wall of death, paráda, všichni se bavili, kapela byla nadšená a na konec si nás všechny pěkně vyfotila. Kromě špatného zvuku mě však překvapila další věc, totiž demence návštěvníků, kteří si i přes množství cedulí, které hlásaly zákaz kouření, zapalovali a utvořili tak v hale velmi těžko dýchatelnou atmosféru, díky vám negramotní kuřáci!

Na set Gogol Bordello jsem se díval jen z povzdálí, ale i přesto tahle kapela v čele s Eugenem Hutzem vykouzila několik úsměvů na mé tváří, například když píseň "Start Wearing Purple" věnovali Krtečkovi, nebo když se Eugene pustil do známé české písně „Pověste ho vejš“, která v jeho podání zněla opravdu originálně a dokonce i dobře česky.

Poté se celé pódium začalo připravovat pro prvního headlinera – švédské The Hives. Musím přiznat, že jsem byl před festivalem k jejich koncertu skeptický, ale to, co pánové v Praze předvedli, mi málem vyrazilo dech. Ať už to byl impozantní nástup kapely v jednotných uniformách s cylindry, nebo samotný skvělý koncert, během kterého si kapela získala naprostou většinu publika. Zpěvák Howlin' Pelle Almqvist na sebe stále strhával veškerou pozornost a svým nezaměnitelným švédským přízvukem chrlil jeden fórek za druhým, lezl po konstrukcích pódia a vlastně si dělal s diváky to, co chtěl. I když je možná jejich rock’n’roll trochu stereotypní záležitost, naživo to bylo super a The Hives tímto korunuji na nejlepší kapelu z celého festivalu. Nečekal jsem to, ale je to tak.

Následoval rychlý přesun na reggae-metal v podání Skindred. Dredatý zpěvák létal po pódiu sem a tam, publikum rozjíždělo circle pity, bylo vidět že lidi jejich show hodně baví. Bohužel, kvůli headlinerům 30 Seconds To Mars jsem byl nucen Skindred opustit, abych zaujal na partu okolo Jareda Leta dobrou pozici.

Abych byl upřímný, jsem z vystoupení 30 Seconds To Mars celkem rozčarován. Jistě, hlavní postavou a leaderem celé party je jednoznačně hezoun Jared, který na sebe ale strhával až moc pozornosti a chvílemi při svých proslovech už celkem nudil. Velká škoda jeho nemocných hlasivek, bylo to na jeho hlase celkem znát, i když se hodně snažil. Velice úsměvný moment nastal tehdy, když si Jared vytáhl z publika šťastlivce s růžovým „čírem“. Na pódiu se s ním snažil komunikovat velmi jednoduchou angličtinou na úrovni páté třídy základní školy, i přesto ale chlapec očividně nerozuměl a byl většině lidí pro smích. Napravit se to snažila jeho sestra, která se k němu na pódiu připojila a které Jared vyzdvihl hned několik lichotek. Celá tahle „sranda“ ale zabrala asi tak patnáct minut, během kterých mohla kapela v klidu odehrát tři písně, další mínusový bod pro Marsy. Docela lituji zbytek kapely, která zde působila opravdu jen jako křoví, kromě pár momentů, kdy se blýskl bratr Jareda Shannon Leto svým uměním hry na bicí.

Vrchol jejich setu přišel jednoznačně s megahitem „Closer To The Edge“ a posledním songem „Kings and Queens“, během kterého již tradičně Jared pozval na pódium desítky šťastlivců z prvních řad. Show to byla si dobrá, ale pro příště by na sebe Jared nemusel strhávat tolik pozornosti, chvílemi už to bylo vážně moc. Co mě na celém festivalu ale zklamalo nejvíc, bylo publikum, které snad přišlo pouze postát, nebo v horším případě poseďět. Když frontman řekne „Lets get crazy“, tak očekávám, že se bude něco dít a ne že v mém okolí bude skákat plus mínus pět lidí. Styďte se. Chápu, že na svého Jareda čekáte celý den, ale tím, že sedíte před pódiem, tak akorát všechny otrávíte.

Finální verdikt – První ročník Prague City Festivalu se povedl, ať už organizačně (bože, tak jste nemohli ven z areálu, to se toho stalo), kdy všechno až na drobné problémy fungovalo tak, jak mělo, tak i hudebně. Každá kapela se něčím blýskla a já se již těším na další ročník, na který by snad již měli dorazit hrdinové pop-punku, Blink-182. Pokud se tedy nerozpadnou, nebo zase neodloží celé turné.