BRING ME THE HORIZON, Momma Knows Best, The Blacks...

|
BRING ME THE HORIZON, Momma Knows Best, The Blacks...
Datum: 
Čtvrtek 16. Červen 2011 - Pátek 29. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
MeetFactory
Návštěvnost: 
cca 700
Účinkující: 

BRING ME THE HORIZON, Momma Knows Best, The Blackstone Chronicles

Ani stávkující odboráři nezabránili tomu, abychom se dostali na koncert, který je naplánován už tolik měsíců dopředu. Anglická partička BRING ME THE HORIZON dorazila do Prahy a vůbec poprvé si zahrála před českým publikem. Původně zamýšlené Rock Café muselo ustoupit sice větším, ale podle mého názoru hůře vybaveným prostorám ve smíchovském komplexu MeetFactory - klub, který z dálky vypadá jako skladiště těžkých strojů z dob Gotwalda. Program zněl jasně -   The Blackstone Chronicles, Momma Knows Best a na závěr BMTH.

Klub se zaplnil tak z půlky, když na podium vtrhli domácí The Blackstone Chronicles. Kapela, kterou jsem do té doby nikdy neslyšel, mě již po několika sekundách zaujala a myslím si, že nejsem sám, protože většina MeetFactory už zvesela trsala. První pokusy o mosh nedopadly nejhůř, ovšem jak je zvykem, několik lidí dostalo přes tlamu. Nejlepší písnička byla Wicked Souls, to byl nářez, který jsem dlouho neslyšel. Neuběhlo ani půl hodiny a "blekstouni" se s námi loučili a uvolnili tak místo další předkapele - Momma Knows Best, která vystoupila asi po půl hodinové pauze. Bylo taky potřeba nadýchat se trochu čerstvého vzduchu, jelikož po 5 minutách tam bylo nedýchatelno.

Na MKB jsem se docela těšil, ikdyž je jasné, že se to nedá vůbec srovnávat s původně zamýšlenou předkapelou Architects nebo Deez Nuts. Bohužel jsem čekal trochu jinou show, podobnou té z klubu Pod Lampou, kde jsem MKB slyšel poprvé. Jejich EP Ain't No Weight Young Lad Can't Take se povedlo - má nápad a švih, bohužel v živém podání to vyzní naprázdno a není to vůbec ono. Hudebně nemám námítek, ale zpěv malinko pokulhával a občas chytal marně druhý dech. Na druhou stranu Bekend i zbytek kapely si koncert užívali naplno a měli jistě radost z atmosféry, která tam panovala.

Dozněly poslední tony a do klubu začali přicházet opozdilci, aby si urvali to nejlepší místo. Při pauze se strhla menší strkanice a slovní přestřelka mezi několika idioty, kteří naštěstí místo rychle opustili a byl klid, prozatím. Fanynky šílely, vřeštěly a celým klubem zněly slova z písně Diamonds Aren't Forever - "We will never sleep, 'cause sleep is for the weak, And we will never rest, 'til we're all fucking dead". Chlapci si ovšem dávali na čas, takže než přišli na podium, většina z nás už byla zpocená. Děvčata byla narvaná co nejblíže, aby měla co nejlepší výhled na Olivera Sykese. Playlist byl podobný nedávnému koncertu v Rakousku, takže na rozehřátí zazněla Aligator Blood. Tři čtvrtiny koncertu jsem se držel v předních liniích, ale i jako spousta ostatních jsem musel místo na chvíli opustit (v mém případě až do konce koncertu) a sledoval jsem ho z bezpečnějších míst. BMTH si koncert užívali, i když to Oli občas "flákal" a nechal zpívat jen publikum, které hřmělo snad ještě více než bouřka, která začala krátce po skončení koncertu. Celkově to byl pro všechny určitě neskutečný zážitek a v mém případě koncert, který jsem ještě nezažil.

Po skončení se několik z nás spěchalo vyfotit se členy BMTH, ovšem jediné co se nám naskytlo, byl pohled na Oliho ve spodním prádle a ručníkem kolem krku :-D. Cesta zpátky, stejná jako tam - cestovka Ozzy a potkan se o nás v klídku postarala.