PATH OF RESISTANCE - Who Dares Wins

Když v roce 1996 sjeli Earth Crisis během turné k tehdy poslední desce „Destroy the Machines“ s dodávkou z útesu, byl bubeník Dennis zraněn. Zbytek kapely nelenil a během nucené pauzy dal vzniknout bočnímu projektu, který nese název Path of Resistance (Pozor! Neplést se stejnojmennou náckovskou sračkou!). Kytarista se chopil mikrofonu a jeho místo zaujal basák. Uvolněné posty basáka a bubeníka obsadili přátalé z kapel Framework, Stedding a Gatekeeper.

To, co ale dělá tuto kapelu, řekněme nestandardní, jsou tři zpěvy. Samozřejmě zde nepočítám kapely, ve kterých například kytaristi dělají backovkály. Path of Resistance mají normálně tři regulérní zpěváky. Mimo již zmiňovaného kytaristy, jsou zde ještě Karl – zpěvák Earth Crisis (pro mě ve vrcholné formě) a chlápek, který si říká DxJx Rose - někde jsem se dočetl, že to byl původní zpěvák Earth Crisis... Tyto tři vokály se neustále překřikují, jakoby nikdo ze zpěváků nechtěl zůstat pozadu, a chrlí na vás jeden straight edge text za druhým.

No a co tedy můžeme čekat hudebně na jejich prvotině „Who Dares Wins“? Oproti Earth Crisis, kteří jsou spíš takový těžkotonážní, valící se buldozer, jsou „Peti“ rychlejší, chytlavější. Zkrátka se jedná o oldschool hardcore. Ale ne jen tak ledajaký – oldschool hardcore s moderním metalovým zvukem. Samozřejmě se kapela neomezuje na klasické utautauta, ale přidává techničtější prvky, což nahrávku nesmírně obohacuje a zároveň nijak nebrzdí.

I když je album Who Dares Wins starší (1996), rozhodně není zaneseno prachem. Znáte ten pocit, kdy si pustíte nějakou desku po pěti letech a v duchu si říkáte: „Tohle, že mě tehdy rozsekalo???“ Tady se toho rozhodně bát nemusíte. I po těch letech má nahrávka nadstandardní zvuk a přičtu – li k tomu to, že podle bookletu strávili ve studiu jen 4 dny, pak dolů nejen klobouk, ale i čelist! Nejvíc mě dostává zvonivá basa. To je tak neskutečný zvuk, pokaždé, když ji slyším, slintám. Dodnes je nepřekoná, tedy alespoň pro mě.

Jak už jsem poznamenal, Path of Resistance jsou staight edge kapelou. A věřte, že v případě těchto, dnes již skoro čtyřicátníků, se nejedná o nějaký mladičský vrtoch. Všechna ta hesla v bookletu, jako True – till – death, všechna ta X na rukou Cabal 315 klanu, jenž vévodí coveru desky... i to X tetované na ruku, na zadní straně obalu musíte brát v tomto případě opravdu vážně.

Jedna z mála kapel, které vydržely a nebyl a není to pro ně jen trend... a ještě něco: Deska je věnována všem lidem, kteří měli sílu skoncovat se závislostí na drogách – legálních i nelegálních!