AVENGED SEVENFOLD - Nightmare

Když jsem před více než dvěma lety uslyšela úryvky z alba „Avenged Sevenfold“ od stejnojmenné kalifornské kapely, nenapadlo mě, že o pár let později jejich hudbě propadnu docela, tak by nebylo od věci, kdybych uvedla, že tuto recenzi píše absolutní „Avengedsevenfoldofil“. Když se řekne: kapela hrající melodický metal, dokořeněný špetkou syrového thrash metalu, místy oslazený popově znějícími refrény – tak co se vybaví normálně smýšlejícímu metalistovi? Já bych to řekla jednoznačně: poslední album AVENGED SEVENFOLD, „Nightmare“! Kvůli úmrtí bubeníka kapely Jimmyho „The Rev“ Sullivana, se kapela dostala na podzim loňského roku do rozpaků, zda-li přestat s hraním nebo pokračovat dál. Naštěstí na Jimmyho místo nastoupil, dnes už bývalý, bicman DREAM THEATER, Mike Portnoy a plnohodnotně zaujal pozici bubeníka.

Jimmy v kapele byl, je a bude. I když „Nightmare“ vyšlo až po jeho úmrtí, jeho přítomnost je na albu stále vycítit, jak z jeho bicích partů, tak až po záznamy jeho hlasu (např. „Fiction“). Avenged Sevenfold mají jedno velké plus, stejně jako METALLICA – místo zpěváka zaujímá takový muž, jehož hlas nelze napodobit hlasem nikoho jiného a tím se posluchači znatelně vrývá do paměti a jehož čistota je perfektní jak ve studiové verzi, tak i na živo. Tím, že je kapela naplněna vynikajícími muzikanty, nikoli potetovanými pozéry, dokazují dobře propracovaná a zdatně těžká sóla, kytaristy Synystera Gatese, ale nemluvme pořád o historii a současnosti kapely, vrhněme se v následujících pár minutách do víru noční můry a srdceryvných textů.

 Jakožto už bývá mým zvykem (někdy možná i stereotypním zlozvykem), řadím si každé album na část „oblíbených písní“ a část těch méně oblíbenějších. Zvláštní je, že na „Nightmare“ mě doopravdy nezaujala jen jediná píseň, a to„Welcome To The Family“ znějící jako směsice tónů z nějakého vysokoškolského rocku. Zajímavé je, že kapela si vždy připraví na albu jednu píseň, jako třešinku na dortu a která vyzní vždy netradičně. Například z alba „Avenged Sevenfold“ to byl song „A Little Piece Of Heaven“, nyní to může být například „nesevenfoldovsky“ znějící skladba „Fiction“, kterou do originality přivádějí bohaté klavírové podklady. Občas na některém z předchozích alb můžeme zaslechnout také ženský vokál, na tomto albu je jen jediná píseň, a to „Victim“. Ovšem co si já přiřazuji k vrcholu desky, tak píseň „Tonight The World Dies“, která se může ze začátku za doprovodu akustické kytary zdát neškodná, ale u samotného refrénu mi naskakuje husí kůže, a tak by to mělo být.

 Když porovnáme „Nightmare“ s předchozími počiny Avenged Sevenfold, tak nás jasně bije do očí, že na této kapitole si kapela zakládá hlavně na procítěnosti a čistotě skladeb, nikoli na neurvalosti, jakou třeba bylo album „Walking The Fallen“. Co více k tomu říct? Jen poplácat chlapíky po rameni a říct: „Jen tak dál!“