ETHOS OF NEMESIS - Abyss Inside

Po vybrnkávaném intru mě smetla stěna kytar a vysoko položený řev. Pravda, to napasování intro / první písnička „From Myth To Philosophy“ by si zasloužilo trochu více úsilí, aby nevyznělo tak, jak vyznívá. Ostatně, celkově (a to je velká slabina desky) mělo být masteringu, zvuku a dolazení detailů věnováno víc času. Co si ale budeme povídat, vše je dnes o penězích a pokud v kapse nešustí potřebných pár set tisíc, je často zvuk spíše „jak z prdele“ než jako z desky Parkway Drive... Tohle ale nemá cenu rozebírat, takže se vrátíme zpátky k samotné nahrávce.

Pokud holdujete metalcoru a rádi byste poznali další českou kapelu hrající tenhle styl, jsou Ethos Of Nemesis dobrá cesta, jak si rozšířit obzory. Celému zvuku vévodí bicí – občas na úkor kytar, což je škoda, ale Erik je fakt pan bubeník, takže je co poslouchat. Mému uchu lahodí hlavně dvojšlapkové výjezdy, kterých je na desce celkem dost, prostě paráda.

Je znát, že autorem většiny písniček je pouze jeden kytarista – Spousta riffů se nese v podobném duchu. Druhého drtiče šesti strun - Romana - kapela našla nedlouhou dobu před nahráváním, kdy už většina materiálu byla složená. To ale neznamená, že by se na desce vůbec nepodílel a obě kytary hrají to samé. Pravda, některá sóla bych já osobně raději vypustil, ale je vidět, že Roman si jede spíše na té metalové, než corové vlně, což by v budoucnu mohlo hudbu Ethos i obohatit. Obzvlášť, když se z něj teď (poté, co onen, již zmiňovaný hlavní kytatista, kapelu opustil) stal ten, kdo ukazuje, zač je toho paroháč.

Najdete zde jak klasické riffy – přísek /vysoký tón (to je vždycky průser, jak to popsat ), tak včelíny nebo mosh party. Do toho občas nějaký ten emotivně (neplést s emo!) laděný motiv, takže celá nahrávka je kytarově celkem barvitá. I když, jak jsem již naznačil, právě v těch přísek / tón riffech jsou si motivy podobné.

Pokud byste hledali zpěváka se stejnou barvou hlasu, jako má Zdeněk, asi byste hledali marně. Kdo zná Řetězovou reakci, ve které dříve zpíval a hrál na kytaru ví, o čem mluvím. Oproti „řetězovce“ tentokrát hlavně řve a jde mu to dobře. Zvládá pěkně všechny polohy od murmuru až po ječák. Do toho občas něco zazpívá „čistě“. Slovo čistě dávám do uvozovek proto, že jeho hlas je i při čistém projevu příjemně nakřáplý. V posledním songu „Demons In Us“ mi dokonce připomíná Johna Henryho z předposlední desky Darkest Hour „Deliver Us“ což teď myslím jako poklonu!

Právě „Demons In Us“ je asi mým favoritem na desce. Mám ji rád i z koncertů... hodně provčelínovaná písnička.

Je mi sympatické, že Ethos Of Nemesis nezůstávají nic dlužni přívlastku core (někdy mám pocit, že pro některé kapely je to jen ozdoba ). I když v poslední době Zdeňka moc nemusím, nezbývá mi než před jeho lyrikou smeknout. Ten člověk hodně přemýšlí o tom, o čem zpívá. Ke každému textu můžete na jejich bandzone profilu najít vysvětlení, což se v dnešní době moc nevidí (hezky vystajlovaná fotka kapely je přece důležitější, voe!?) Texty určitě nejsou jen nějaké rádoby tvrďácké fráze a skrývají určitou hloubku. Zapomeňte na mladého hardcoristu, který nenávidí celý svět a jeho nemoci. Tady je hloubka taková, že by se dala krájet. Doporučuji určitě přečíst!!! Nejvíce mě dostává myšlenka písně „No Remorse, No Regret“ s níž se plně stotožňuji. Tahle písnička je totiž o jedné věci, která se týká každého z nás, o lásce... Škoda, že se texty nevešly do bookletu, který je DIY vytisknut normálně doma na tiskárně. Zaujal mě obrázek čerta a boha, kteří hrají na playstation o planetu zemi...

Co víc napsat? Hodně sympatická, i když v některých ohledech nedotažená, deska. Hnidopichům a hledačům chyb nedoporučuji. Vám, co dokážete dohlédnout dál, než jen za nablýskaný zvuk, rozhodně udělá radost a dokáže to, co spousta hvězd hudebního průmyslu – nesnáším tohle označení - neumí, totiž ukázat duši...