Megadeth - Hidden Treasures

Pokud jste přesyceni všech vymožeností dneška, které se pomalu ale jistě vkrádají i do hudebního průmyslu, jestli nezvládáte to šílenství 21. století, kdy už ani pořádná muzika nemusí být pořádnou muzikou, mám pro Vás radu. Sáhněte trochu hlouběji, ne však moc, do dějin jednoho hudebního žánru, kterému se říká thrash metal. Konkrétně doporučuju Megadeth. V případě této skupiny se dá hovořit o nefalšovaném thrashi za všech okolností. My se teď pojďme podívat na nahrávku z roku 1995, "Hidden Treasuers" ("Skryté Poklady"), která sice není právoplatným řadovým albem, ale podle mého názoru by jím klidně být mohla. Každá kapela má něco zvláštního, něco, čím se výrazněji odlišuje od ostatních skupin. Tedy, alespoň by to měla mít. Trumf Megadeth spočívá jednoznačně ve zpěvákovi. Hlas Davea Mustainea je opravdu nezaměnitelný asi tak, jako je nezaměnitelný hlas Ozzyho Osbournea nebo Jamese Hetfielda. Není to však jen hlas, ale celkově osobitý zvuk kapely, který způsobuje, že i covery známých interpretů zní jako "ne-covery". Na EP "Hidden Treasires" je předělávek rovnou několik. První takovou je hned "otvírák" desky – "No More Mr. Nice Guy" ("Už Nikdy Více Slušňák") původně nazpívaná Alicem Cooperem. Je to zároveň jediná věc (až na pár drobností, co ani nestojí za řeč), kterou bych vytkla. Provedení skupinou Megadeth je sice takřka bezchybné, ale, ač proti veteránu Cooperovi nic nemám, píseň "No More Mr. Nice Guy" mým uším nezní zrovna libě. Navíc, vzhledem k tomu, že coverů si na "Skrytých pokladech" ještě užijeme, mi tahle píseň přijde zbytečná. Naopak v pořadí šestá píseň "Paranoid" ("Paranoidní") od průkopníků heavy metalu Black Sabbath je perfektně zvolená a ještě perfektněji podaná, což platí taky pro závěrečnou "Problems" ("Problémy") od punkové legendy Sex Pistols, při níž člověk až žasne nad jedinečnou technikou zpěvu Davea Mustainea. Z autorských písní Megadeth, které se nachází na tomto EP, bych ráda vyzdvihla "99 Ways To Die" ("99 Způsobů, Jak Zemřít"), která upoutá především ve spojení s videoklipem pojednávajícím o statistikách umrtí dětí a mladistvých v Americe. Závěrem asi nutno poznamenat, že "Hidden Treasures" není záležitostí na jeden poslech. Člověk si ji musí pustit vícekrát a teprve až když se mu dostane pod kůži, je poslech tím pravým požitkem. Tak doufám, že Vám tenhle návrat do minulého století přijde k chuti.