Pearl Jam - Lightning Bolt

Jste fanoušek Pearl Jam? Ten bylo vaše prvé album, které k vám promluvilo? Bylo to prvé album, které donutilo u tisíců lidí si v duchu říct - "tohle je hudba opravdu pro mě" a že se v albech a kapelách tohoto tipu, identifikují někteří dodnes. V roce 2013 panuje neukojitelná chuť po nové hudbě v různých žánrech a z více pasivních fanoušků se stávají ti vášnivý. Prostřednictvím pokusů ve změnách chuti, si ale za ta léta lásku k Pearl Jam člověk zanechá. Při sledování kariéry prostřednictvím popularity, jsou stále desky Ten, Vs., Vitalogy tím patrně nejpopulárnějším. Též zpovzdálí vykukuje experimentální fáze No Code a pozdější Yield, Binaural atd.

Ovšem buďme objektivní, malá změna ve stylu psaní písní, vždy trochu otřásla některými alby, a rozhodně mají problémy. Jak eponymní album z roku 2006, stejně jako Backspacer. Jako trapné a zdánlivě se překlenujicí mosty, často periodicky objevující se i když z rámcového hlediska jde většinou "něco" najít na každé písni od Pearl Jam.

"Jestli jste si vědomi své startovní pozice vůči Pearl Jam - teď Lightning Bolt."

Jubilejní desáté album začíná v obvyklé módní salvě Pearl Jam, agresivní, rychlá a melodická "Getaway" - opravdu funguje! Se zajímavým souborem textů týkajících se svobody a náboženství. Další skladba a první singl "Mind Your Manners" je už méně úspěšná, naprostý opak. Přes nasazení vynikajícího refrénu a lyrického tématu, dohled kultury stává se posléze punkovou destilací. Hudebně je píseň podobná "Spin the Black Circle" a vzhledem k tomu, že píseň hledá a dosahuje esteticky autentického punku. Vypadá to, že se o to i snaží, tedy být podobná. Třetí v úvodním triu "My Father’s Son", překonává mírně nepříjemné vokální melodie v poezii, odhalující vynikající refrén představující Eddieho Veddera plivajíc texty týkající se prokletí něčí DNA a možnosti následného překonání.

"Titulní skladba je zvláštní strukturou dávající svěžest navzdory svým poměrně letargickým akordům v refrénu. Je to neobvyklé umístění maxima a minima v kombinaci s divokostí písně a McCreadyho sólo by měly zajistit přesně to, co se stává populární v živém jádru."

Tak daleko a tak pozdní - Lightning Bolt je místem, kde se album opravdu otevírá do různých stylů a zajímavých směrů. Je to také bod, ve kterém můžeme diskutovat se slonem v místnosti jako u eposu/balady "Sirens". Pearl Jam nejsou cizí k znemožnění balady ("Black", "Elderly Woman", "Nothing Man", "Come Back" atd.), ale zdá se, že "Sirens" rozděluje fanouškovskou základnu, jako žádná jiná. Možná, že její sentimentální text a melodie jsou okamžitě přístupné a krokem příliš daleko od grunge/punk opírající se část fanoušků Pearl Jam. Umění je méně pohyblivé, a když jste si vědomi řetězce vytahujícího se jiným směrem či rychlostí pohybu, jste zkrátka přirozeně reagující vědomí. Přestože může někdo zpočátku reagovat zděšeně, přiroste mu píseň k srdci nesmírně. Se stářím se většinou zmírňuje odpor vůči sentimentalitě, ale zjistil jsem, že skladba dává vysoce efektivní přemítání o tom, že i přes vzhled věcí, které něco v našem životě znamenají, život sám je krutý a vše se může pokazit v jediném okamžiku. Možná že se jen Pearl Jam identifikují více s kolegou pesimistou alias ustaraným. Navíc k tomu všemu je Vedderův hlas ve vynikající formě, hřejivý baryton, stále nesmírně silný i po cca dvaceti letech "zneužívání".

"Když už mluvíme o zpěvu, styl ala "Vedder" jsem nikdy nepochopil. Respektive jeho přesycené a méně cenné napodobeniny, existující u kapel, představující zpěváky s low-end hlasy, které byly zoufale obsazovány do každé nahrávací společnosti v návaznosti na počátku devadesátých let s mega úspěchem alb Nevermind od Nirvany a již několikrát zmíněného Ten...!?"

Ovšem zpět, v návaznosti na lidi rozdělující "Sirens" jsou též fantastické skladby "Infallible" (asi nejoblíbenější píseň z tohoto souboru i pro mne), atmosférické "Pendulum" (meditativní experiment, který ukazuje jednoznačný úspěch), bažinatý blues rock na "Let The Records Play" (představující jednoduchý bluesový riff, který má na svědomí kytarista Stone Gossard, je to předčící rytmický styl). "Swallowed Whole" zase připomíná takový ten styl písní, jakým je třeba "Given To Fly". Píseň, která chce být do nebe se škrábajícím eposem, ale nedosahuje toho, kvůli svému nedostatečnému úsilí. Z konečného tria, pak zbývají "Yellow Moon", velmi pěkná skladba, stávající se zvýrazňujícím klínem mezi další dvě písně. Sice ve své podstatě velmi sentimentální a však pozitivně znějící na akustické bázi balad. Aktualizovaná skladba "Sleeping By Myself" (pochází z druhého sólového alba Eddieho – Ukulele Songs [2011]) - dávka značně odstupující od zbytku kapely. Přesto, že je Vedder nezaujatý ve svém relativně nedávném albu, "Future Days" je dalším uskutečněním kusem sentimentality, deklarace lásky k manželce a rodině. Obě zmíněné skladby jsou vynikajícím přírůstkem.

"Lightning Bolt je v podstatě album, zabývající se úmrtností a posilující to, co máte."

Na závěr uzávěr – je pochopitelné, že jisté změkčení, které Vedder a spol. na druhé polovině alba prezentují, se nebude líbit více lidem (sice za ně nehovořím, ale mám ten pocit). Nazvěme to třeba elegantním stárnutím. Koneckonců, kdo chce vidět v téměř padesáti letech chlapa křičícího o svých úzkostech? Tím, že dělá to, co vždy dělal a zůstal tomu věrný, přenášejí Pearl Jam ze svých životů další upřímné, zajímavé a překvapivě pozitivní album.

Sirens: