John Frusciante - Outsides (EP)

"Vnitřek se skládá z deseti minut kytarového sóla a dvou abstraktních "out" kousků hudby. Zde jsem použil i mluvené slovo ve stejném smyslu jako je použití free jazzu. Jedná se o moderní přístup k pojetí harmonie nalezené na konci šedesátých a padesátých let v early free jazzu a některých kusech klasické hudby 20. století. Nechci používat některé aspekty rocku a nebo jen hudební harmonie, to je v podstatě přístup dělání hudby, který není závislí na středu a neposkytuje můj styl psaní písní . Považuji tuto práci za abstraktní linii . Tvorba pohybující se vpřed, plně znějící hudba, uchylující se k jakékoli známce hudebního vztahu harmonie sloužící jako základ, byl pro mne cíl už delší dobu. Obě písně mají svůj styl bubnů a kytarových sól , ale přesto si myslím, že o nich můžeme hovořit jako o mé verzi moderní klasické hudby. - Začal jen orchestr, ale já jdu tam, kam si mě hudba vezme. Použiji jakýkoliv nástroj , kterým vyjádřím své pocity , stejně jako já používám aspekty jakéhokoliv stylu. "

- John Frusciante

"Vše, co je zde se stane slunečním světlem."

Jestliže loňský PBX Funicular Intaglio Zone nás učí čemukoli, tak v podstatě tomu, co John Frusciante provádí s rockovou hudbou. A nebo když už, tak popem, (ale tím tak moc ne). Ve své podstatě, je John pohřben pod vrstvami pípnutí, bloopů, samplů a scattershotů bicí. Celkově naprosto přirozený vývoj zvuku, když se podíváme na Frusciantena tam, kde skončil u PBX a ponořil se ještě mnohem hlouběji do světa elektronické hudby, v procesu zcela opouštějící cokoliv, co připomíná normu popu nebo tradiční písničkářskou strukturu.

Je nutné říci, že Outsides není nepřístupný záznam - opravdu, andělské sbory a basové party v úvodní "Same" jsou návykové a zároveň bizarní, zvou posluchače do zvláštních a nádherných vnitřních prostor. Pojďme se bavit o této skladbě ještě chvíli - hypnotikum deseti minutového instrumentálního eposu. Domov pro kytarové sólo, které dluží mnohem více na disharmonickém šílenství Roberta Frippa nežli ze starších vlivů, jakými jsou třeba Jimi Hendrix nebo Bernard Sumner. Existuje něco, co neodmyslitelně dělá tvorbu John Frusciante napínavou a to jít přes hrany. Směr cesty plný změn a bezohledné bezstarostnosti. To je John Frusciante v nejlepší formě - hřebíky zatlučené v dokonalé rovnováze mezi syntezátory a kytarou tvořící něco nepopsatelně zvláštního. V případě, že EP místy klopýtá, "Breathiac", je krátké ale ničivé instrumentální dílo, které se zaměřuje na váš mozek a vrátí člověka zpět do kolejí. Bylo by nespravedlivé ohánět se argumentem na nedostatek zpěvu - některé z nejvíce citově ovlivňujících písní v Johnově diskografii jsou zejména instrumentálky ("Ramparts", "With Love", "Falling" atd.) - Zdá se, že John vychoval nějakou komplexní formu rytmické teorie (nebo tak...) a nakonec selže jako poslouchatelná skladba. Tato oblast tvorby je místem, kde Frusciante má stále velký prostor pro zlepšení - nápady tam vskutku jsou, ale chybí jim cit pro jemnost, a příliš často písně sklouzávají do nešikovného uctívání Aphexe Twina.

"Malý krůček pro Johna, velký skok pro hudbu."

Teď se to může zdát kruté, ale chyby jsou snadno odpuštěny a zapomenuty při poslechu skladby "Shelf". Tohle je skutečný klenot záznamu a je to přesně ten typ písně, která obhajuje Frusciantena na tomto někdy pochybném EP. Aniž bych se obšírně rozepisoval do nudných detailů, postačí říci, že dostanete tři minuty zábavné danceable jamu, náhle přeřazující do full režimu, kde je vše jen o praskání. Beaty, party, sbory, syntezátory, nádherné akordy a jediné mluvené slovo z poezie. Všechno se sešlo k posluchači a vystřelilo na další úroveň před vyblednutím a to opakujíc se znovu a znovu a znovu. Dostáváme tak další lahodný dodatek k jemné diskografii. Ano, může to být místy dost nesouvislé, chaotické, skřípavé, nekonzistentní, frustrující ... ale nakonec je to velmi obohacující. Co tomu chybí je soudržnost, ale po dlouhé době konečně dochází s větší a větší frekvencí. Osobně mám pocit, že John je na pokraji něčeho opravdu velkého. Outsides může být jen odrazovým můstkem, ale víte co? Je to zatraceně dobrý.

Outsides (EP):