Savages - Silence Yourself

|
Kategorie: 
Savages - Silence Yourself

Savages se vám nesnaží vecpat něco, co by jste už neznali. Naopak volají po něčem, co je již dávno pohřbeno – tedy pokus odhalit a znovu připojit fyzické a emocionální a dát mu nutkání prožít svůj život jinak. Aby hudba zaujala více místa ve vašem životě místo vašich přítelkyň, vašich mužů, vaší práce, vašeho erotického života…

V 21. století postavit kapelu na staromódních způsobech: skrze výkony - je patrně tím, co naše přesycená doba plná tuctovosti a neosobního přístupu vyžaduje. Jak vzbudit pozornost? Při živácích přibijete zpěvačku na jeviště podobně jako Iana Curtise nebo Lisbeth Salanderovou, zatím co zbylé spoluhráčky skloní hlavu a svou veškerou energii vkládájí do hudebních nástrojů. Muzikantství, které je kompatibilní a neskutečně funguje. Znovu zrození post-punku, se transformuje do mnoha tvarů, od širokých a ponurých na trhané a zábavné. Málokdy se dnes projeví tento druh divokosti. Britské dívčí kvarteto, nahrálo debut živě ve studiu, což má na atmosféru silný vliv. Zachycuje kapelu zcela ve vzájemném uzamčení. Usadí se ve vašem mozku, roztáhne se do vnitřností, kde vznikne souhra jednotlivých částí a kapela se stává jakousi živoucí bytostí. Každá má svou roli a podle toho na sebe reagují. Fay a Ayşe (bicí, basa) disponují nepříčetně rostoucími údery, stejně jako právě defibrilované srdce nahozené zpět k životu. Gemma a Jehnny (el. kytara, zpěv) dodávají emoce skrze syrové nářky a horečnatými výkřiky, střídající bolest s peklem. Kapela plení svůj vliv a vyvíjí se v něco organického. Silence Yourself přepíná mezi prostornou klaustrofobií a odborným sbližováním se s viscerálními vlnami kapely, budující živá vystoupení.

Přikazující bicí, omílané basové linky, ovládání zkresleného rozsahu, diakritické kňučení + post-punkové děditství = Joy Division, Siouxsie Sioux.

Album je bránicí, oklikou přes psychologické a kovem zabarvené pištění kytar a vzdálených výkřiků. Gemma Thompson je vůbec všeobecně tvar posunující kytaru. Otáčí texturami tónů v několika málo taktech. Ví, kdy má sedět a "neříkat" vůbec nic. Naopak když udeří, nikdy to není předvídatelné a často s násilnou formou. Pracuje se zpětnou vazbou, klesáním, vrací se s koktavostí rytmu, který roste postupně s větším narušením, aby poté vyplivl hard-rockový riff, klouzající do tajemna okolního hluku. A to svede prosím během 90 sekund. Fay a Ayşe převezmou čirou agresi a instrumnetují rytmus tak, aby vyhovoval k výkyvům nálad a podle zničujících potřeb či snění. Jehnny Beth je zpěvem kdesi u neo-operních vibrat a ozvěn gotické bojovnice. Zároveň věty textů často zakončuje pozvolna slábnoucím zavrčením. Občas se nezbavíte dojmu, že vám chce Jehnny okousat hlavu. Kapela potom působí jako konstantní manipulátor v transformaci písní. Vyděsí, zavříská, v mžiku strhává akordy, pečlivě kontroluje zpětnou vazbu jako řez šerem a nakonec vás obejme, jako drcené sklo ze sektu na dlažbě.

Na rozdíl od některých retro orientovaných kapel, které se přelévají s vlastním vlivem, Savages pečlivě vybírají svůj zvuk, nežli by ho jednoduše nechali jen akumulovat. Silence Yourself dohromady obsahuje tři desetiletí punku, který následně oloupe až na kost. Položme si otázku – Může v této narcistické a vychytralé kultuře, uspět Londýnská čtveřice v boji s diagnózou: sociální anémie? A může léčit tuto nemoc rozptýlením? Na nás trvale vyvíjený  tlak, ve skutečnosti rozpouští naši identitu. "Chceme potěšit ostatní – a to nejen ty denně interagující, ale najednou miliony  cizích lidí na internetu." Kapela vydala manifest, ve kterém vybízí, aby při koncertech nikdo nepoužíval telefony (točení videí, twittování, instagram apod.) Savages jsou mistryněmi, co do základů vlastností hudby, které se příliš často spláchnou skrze síto internetu. Tedy: přítomnost, výkonnost, jednotnost, transcendence. Kapela v rozhovorech uvádí jasně:"Hudba není o nás, je to kolektivní zkušenost a my jsme jen jiskrou."

"Svět býval zticha. Teď má příliš mnoho hlasů", píše manifest na cover artu desky. Hluk je konstantní rozptýlení, deska nám říká, abychom se uklidnili a mohli tak slyšet pouze hudbu. Málo se prý posloucháme, neustálé chvění přehlušuje naše přání, myšlenky, naděje… Jsme natolik zaneprázdnění vysíláním, zapomínáme jak poznat sami sebe. Savages vyčistí vzduch, tak ticho a poslouchejte.

Členky kapely by se možná daly označit za feministky, ale spíše jsou to dívky vzpoury, rozvracející prostor, který je historicky používaný ke komunikaci s mužskou touhou. Texty odrážejí násilí mezi pohlavím, na cestě bourají mýty o romantice. Uznávají lidskou potřebu lásky a obořují se nad jejími maskami. Láska není povrchní, je zapnutá podle způsobů. Texty se dají shrnout jako odvážné ostré, elementární a nadčasové. Jehnny jako textařka říká, že se inspiruje na nevhodných místech, ze kterých bere původní touhy. Vše pochází z prožité perspektivy, Jehnny pak obývá stavy svých různých postav mysli a posluchače nutí, aby učinili totéž.

Výsledný mix umožňuje členkám doutnat se stejnou intenzitou a půjčuje hmatatelnou tělesnost na zvuku. Kombinace v neustálém kyvadlovém švihu mezi napětím a uvolněním. To vše poskytuje dokonalou atmosféru pro temně smyslná témata, která Silence Yourself prozkoumává. Album proplouvá světem klábosení, rozptýlením a praktikuje to, co hlásá. Předává své poselství přímo přes prvotní chrastění svých písní. Je to stále znepokojivě skvělí debut, který po opakovaném přehrávání, více a více rozkvétá.

Shut Up:

She Will (Live):

Hodnocení: 
89%
Žánr: 
Post-punk, no-wave
Rok vydání: 
2013
Length: 
38:45
Hudebníci: 

Jehnny Beth (vocalist)
Gemma Thompson (guitarist)
Ayşe Hassan (bassist)
Fay Milton (drummer)

Tracklist: 

01.Shut Up
02.I Am Here
03.City’s Full
04.Strife
05.Waiting For A Sign
06.Dead Nature
07.She Will
08.No Face
09.Hit Me
10.Husbands
11.Marshal Dear

Vydavatel: 
Matador Records