The Jon Spencer Blues Explosion - Meat and Bone

Více než dva a dvacet let poté, co se z popela zvedá Pussy Galore, Jon Spencer Blues Explosion vydávají své jedenácté studiové album. První po osmi letech reformace, ovšem je pro ně v roce 2012 ještě stále místo? Nadšenci pro blues, už mají jasno.

Po dlouhé noci těžké party, může tělo někdy začít odmítat všechny požadavky pro pohyb, i když je mysl vzhůru a v bdělém stavu vás nutí pokračovat stále dál bez ohledu na následky. Obvykle mysl vyhraje, a nakonec dělá něco, co se cítí/vypadá dobře v danou situaci, ale litujeme později. To v podstatě shrnuje nové album s Jon Spencer Blues Explosion. Meat and Bone je zakázaným ovocem, které vás nechává jej chtít ještě víc, i když víte, že je to špatně. Je to špatné zejména pro vaše reproduktory, platí to zejména u tíhy dozvuku a manipulacemi s ultra-agresivními blues riffy, předurčený k tomu být zalomené na maximum. V důsledku čehož se album jednoznačně jeví špatně pro citlivější povahy. Nám ostatním ušní bubínky poděkují, i když mají nelehký úkol a to absorbovat veškerou surově syrovou nenáročnost blues rocku naplno. Album je špatným vlivem a to zejména na spodní části mozku, která je odpovědná za funkci řízení plynového pedálu ve voze. Zvláště když na otevřené silnici dostanete nevyhnutelné choutky dosahovat větší rychlosti, než dovoluje zákon. Album je především špatné jako ve vlastnostech jemného piva v lednici, má návykové vlastnosti, které vás donutí přehrát si záznam vícekrát na plný plyn, a to snad i ke zděšení vašich milovaných či sousedů. Byli jste varováni!!!

V současné době k dnešnímu dni, lze o aktuálním albu tria Jon Spencer Blues Explosion říci, že deska Meat and Bone obsahuje nejvíce působivých celistvých okamžiků za ​​jejich legendárních jednadvacet let existence.  Meat and Bone je také soubojem mezi garage rockem a blues/punkem, kterému zpěvem kraluje Jon Spencer jako hlasatel nad temenem chaosu. New Yorkská trojice působila před osmy lety jako už zvětralá skutečnost, ovšem jejich nová horká krev dává zmást i všem zlým jazykům. Na rozdíl od jiných "veteránů", kteří byli kolem oněch osmy let tvořivými subjekty, působí spíše už jako zastaralé, bez nápadů a "náchylné k úniku fosilních paliv" (metafora). Jon Spencer Blues Explosion naopak přijíždějí s plnou nádrží agrese a improvizace. Jak název napovídá - Meat and Bone, vracejí se do estetikou syrově  nenáročného prostředí Manhattanských blues barů.

Deska obsahuje něco velmi vzácného na dnešní dobu (hnidopichové teď prosím odejdou na kouřovou), tím cenným mám na mysli smysluplné refrény.  Jsou opravdu fantastické kor, když kapela nahraje skladby živě, to potom dostává veškerý materiál jiný rozměr a zní to posléze jako by hrála ve vašem obývacím pokoji. Patriarchální vokály, kytarový pláč a lahodně úderné bicí poskytují vážně křupavé riffy a nekalými rytmy se trhají ze řetězu. Jon Spencer Blues Explosion výborně spojily ohromnou práci kytar a rytmů, která neúnavně budou napadat vaše smysly. Aby nic nezůstalo pozadu, odhaluje album po celém svém pásmu velmi razantní pocity a cit pro hru. Je to bolest z velkého množství sladkostí, která se projevuje jako silný kop do zubů.

Ti, kteří tvrdí, že dny drog, sexu a rock 'n' rollu, jsou už dávno mrtvé, tak přinejmenším Jon Spencer Blues Explosion dokazují, že rock 'n' roll jest živ a zdráv. Pokud by se někdy někdo rozhodnul přetvořit dnes již klasiku amerických filmů - Easy Rider, Meat and Bone by mohlo poskytnout nádherné momenty, kombinující otevřenou silnici a pocit ze sedmdesátých let s nechybějícím přístupem hodným pivních skvrn a boje s duchem punku. - Je to tak dobře, že je to špatné.

Sečteno podtrženo – Kdo miluje garážový zvuk s prvky kořenů blues a soulu padesátých, šedesátých, sedmdesátých let, filtrující se přes hranolové pokřivení rockového hluku. Je mu jasné, že si tenhle kousek musí pořídit. Kapela je v nejlepší formě a tohle album vás nenechá spát, ba naopak vám nakope pr***.

Introduction #1:

Introduction #2: