Soen - Cognitive

Leckdo byl zvědavý, s čím se předvede bývalý bubeník Opeth Martin Lopez, když před dvěma roky založil novou skupinu – Soen. Letos vyšel debut "Cognitive" a my se mu podíváme na zoubek.

Hned ze začátku bych rád vyvrátil Lopezova velkohubá tvrzení, že půjde o něco naprosto nového. Už od pohledu na obal desky se spoustě lidí musí dostavit pocit dejà vu, který je umocňován dál a dál při poslechu hudby skryté za oním přebalem. Zjednodušeně by se dalo říci, že Soen jsou vcelku nestydatá kopírka kalifornských ikon Tool. A to naprosto ve všem, včetně onoho zmíněného grafického vyjádření. Sám Lopez to i víceméně přiznal, nicméně Tool označil spíše za vzor a žánr, do kterého se s kapelou zahalil na cestu hudebními zákoutími, ne jako přímo konkrétní vykrádanou kapelu. Vzhledem k tomu, jak osobitou hudbu Tool hrají, bych na jeho místě byl ve vyjádření asi opatrnější, ale ať si každý utvoří názor sám…

Na albu je deset tracků (bez japonského bonusu), první skladbou je krátké a decentní intro, které posluchači naznačí, do jaké hudební krajiny ho zbytek alba dovede. Je to krajina bezútěšná, budete se brodit bahnem, slunce téměř nevyjde. Občas, ale opravdu minimálně, se nálada trochu zvedne a můžeme slyšet náznaky hudby Lopezovy původní kapely – Opeth. Ano – kombinace Tool a Opeth je asi nejjednodušším a přitom i nejvýstižnějším popisem této desky. Dostane se nám tedy našlápnutých skladeb s tak pro Tool typickou komplexní rytmikou a kytarovými postupy, které občas zajdou i o něco dál, přitvrdí, přihodí lehkou disonanci (no asi jako Opeth…), stejně jako ambientních ploch, které z několika málo tónů vytepají poctivou depresi. Zásadní je samozřejmě i vokál. A ani zde nelze nesrovnávat s kalifornskými nástrojáři – švédský Joel Ekelöf zní jako Keenanův mladší bratr – kromě téměř identického frázování má i velmi podobnou barvu hlasu!  A jako třešnička na dortu vyčnívá baskytara Steva DiGiorgia – kdybych si nepřečetl, kdo na ni hraje, tak jasně tipuji Justina Chancellora, po zvuku i stylu hry…

Podle zatím řečeného by si asi leckdo o kapele udělal nepěkný obrázek. Na její obranu však musím říci, že přestože materiál není zdaleka originální, nějaká invence tu přeci jen je, i když opravdu se musí nechat najít. Týká se však spíše kombinací již objeveného, než nějakým opájením čerstvých a neznámých postupů. Navíc kapel jako Tool na světě opravdu asi moc není (já popravdě znám asi jen dvě, tři, které znějí alespoň trochu podobně), takže je možná dobře, že během nekonečných prodlev mezi alby mají jejich fanoušci možnost poslechnout si něco podobného. Oproti deskám Tool také Cognitive nezní tak koncepčně a navíc je o dobrou půlhodinu kratší.

Soen nahráli album plné poctivé práce, výborných hráčských výkonů a intenzivní atmosféry. Jen je škoda, že tak moc koukali přes rameno těm slavnějším a doposud lepším. Na další desce bych uvítal více hudby s vlastní tváří…