Del Moe - Die High Butterfly

Netušil jsem, že když v autě osolíte grunge bluesovou kapelu, ke všemu střihnutou s boogie woogie, může i to být pořádná jízda. Ležérní kytarový motiv, vokál, který má na háku všechno i vás, basa, brutálně proplétající si svoje linky a jednoduché a úderné bicí … Najednou okolo vás utíká krajina rychleji než je zdrávo a vy zjišťujete, že pedál pod pravačkou je sešlápnutý až na podlaze a ručička tachometru se nachází v místech, za něž vás policajti určitě nepochválí. Zvláštní. Něco podobného se mi stává, když poslouchám nějakou zběsilou agresi a ne podobnou pohodičku na oddech.

Rytmika, ano, určitě to bude tou rytmikou, rytmická sekce (rozuměj bicí + basa) fakt zabíjí! Ta basa má opravdu brutální, jak my říkáme – kulervoucí – zvuk. Del Moe, v téhle partičce se sešli dva chlápci z Anglie a jeden Čech, všichni žijící v Německu. Když mi přišlo jednoho dne tohle cd, byl jsem docela v rozpacích. Určitě nejsem ten pravý typ pro recenzi takovéhle muziky. Dlouho jsem se snažil Cd udat někomu „vhodnějšímu“. Marně. Nakonec jsem rád, že zůstalo hezky doma, v mé diskografii. Občas se hodí nějaký ten výlet do neznáma…

Je pozoruhodné s jakou lehkostí kombinují Del Moe jednotlivé hudební styly. V každé písničce objevíte něco. Už v úvodní Yeah na vás vybafnou Rage Against The Machine. Linku jednoho z dalších songů byste hledali spíš u Eminema. „Reklamní“ melodie si dosyta užijete v pětce Without Guns. Občas na vás dýchne bluesová atmosféra zaplivaného kovbojského salónu, tu a tam hrubost rock and rollu. V každém songu je něco. Díky tomu, že všichni členové kapely (i bubeník!) zpívají, je Die High Butterfly opravdu barvité album. Každý z nich má jiný hlas, každý zpívá jinou píseň a i proto deska nepůsobí jednotvárně. Zároveň se ale nejedná o nějaký paskvil, beznápadovou slátaninu všeho. Jak už jsem vzpomínal. Celek perfektně tmelí spodek, který je takovým pojítkem všeho. To by mělo být samozřejmostí asi u každé kapely, ale tady je to díky té barvitosti, o které mluvím, víc než zřejmé.

Přiznám se, že na jeden nádech celou desku zatím nedávám. Jak už jsem zmínil. Určitě by se našli jiní adepti, kteří si desku dokáží užít víc než já. Pokud máte rádi taneční muziku, a přitom z nějakého důvodu nemusíte všechno to elektro pípání, ale pořádnou kytarovou obhroublost, jsou Del Moe kapelou pro vás. Třešničkou na dortu a zároveň hlavní devizou pro vás bude určitá ležérnost a alternativa ke všemu, co jste zatím slyšeli. Dokáži si představit, jak na koncertě přivádějí publikum do varu i tranzu zároveň. Je až s podivem, že je u nás o téhle partě zatím tak málo slyšet. A nebo jsem takový ignorant? Pokud vás omrzely všechny ty rockové stálice hudebního nebe, jděte do DEL MOE!