THE TANGENT - Not as Good as Book

Pokud jde o současnou progresivní rock/metalovou scénu, řadím se spíše mezi skupinu skeptiků, která ke všemu z této škatulky přistupuje s nedůvěrou. Mnoho současných kapel utápí své díla v šíleném přehráváním stupnic a zapomíná, že hudba je také umění, kde je třeba zapojit především originalitu a nápad. O to více jsem byl mile překvapen po poslechu nového cd skupiny The Tangent. Kapela dává svým písním vlastní životaschopné jádro podpořené výborným nápadem. Na pozadí toho rozehrává barvitou hru tónu, změn rytmu a dává prostor pro nejrůznější užití syntíků. Ve výsledku vše působí na jedničku, takže se v jedné chvíli necháváte unášet na vlnách jazzového sóla na saxofon, aby vás v příštím okamžiku z této pohody vytrhl div né heavy metalový riff a vy se přenesli do tempa podobného hard rockové vypalovačce, ale to už se vracíme k hlavnímu motivu písničky, abychom nezapomněli, kde že to vůbec jsme. Samozřejmě nechybý ani prog-rockově klenuté klávesové a kytarové party. Každá píseň má svoji vlastní instrumentální tvář, takže nehrozí splynutí do jedné monotonní přeplácené plochy. Tangent se nebojí experimentovat, ale přitom dokáže udržet svoji hudbu jednotnou a souvislou. Muzikanti svoje skvělé schopnosti předvádí jen pod podmínkou, že nezabijí díky vlastnímu exibionismu celou skladbu. Hudba díky tomu všemu dává prostor posluchači pro jeho vlastní emoce a fantasii. Deska vznikla na motivy novely Andhoy Tillisona (mimochodem jednoho členů kapely), z čehož pramení i její název. Celá se rozpostírá na ploše devadesáti minut, ale je vhodně rozdělena na dvě strany, takže se nemusíte bát přehnané časové náročnosti. Jak jsem již řekl, byla pro mne velmi hezké překvapení a nemám k ní žádné podstatné výtky. Mohu jen všem posluchačům tohoto žánru vřele doporučit.