Neurotic Machinery - Exi(s)t

...nestává se často, aby mě jejich hudba tak dostala. Na to, jak dobře kluky znám... na to, že Michal je jedním z mých nejlepších přátel a na to, že jsem na Cataleptu přispěl také svou trochou do mlýna, jsem k jejich tvorbě vždycky dost kritický, a když se mi něco nelíbí, dám jim to pěkně sežrat. Exi(s)t je úplně jiná liga. Možná i díky přesycenosti žánru, za který jsem vždycky tak horoval, vidím nyní Neurotiky v úplně jiném světle a mám pocit, že jsem jim cosi dlužen. Letošní rok je prostě rokem Neurotic Machinery a jestli se něco nestane a tahle kapela se nevyšvihne, je cosi špatně v tom našem andrgruntu...

Nikdy jsem nebyl fanda progresivních kapel, ale Exi(s)t je onen pověstný blesk z čistého nebe. Čistá, neotřelá a tajemná melodika ukrytá a spletená do vrstev sebe sama tvoří spolu s Amon Amarthovským vokálem, parádní basou a nepředvídatelnou hrou bicích umělecké dílo vysoké hodnoty. Musíte se hodně snažit a věřte, že se snažit opravdu budete chtít, abyste objevili všechny taje svébytného stylu Neurotic Machinery. Po všech těch narastrovaných core sračkách – ano, nezlobte se na mě, ale já to tak musel napsat – kterých nám metalové labely servírují nepřeberné množství, na mě dýchla atmosféra, kterou jsem zažíval při objevování kapel před lety, kdy jsem se učil a poznával fintičky, jak že se vlastně tvoří písnička. Po těch letech všechny ty fígle zevšedněly a dnes jen málo co zaujme moji pozornost. Jak ale ukazují NM, hledat se pořád vyplatí.

Jednotlivé kytarové motivy jsou propleteny do pevně stmelených nánosů zvuků, jež drží vaší pozornost na nejvyšším možném levelu. To, co Neurotic Machinery nastínili na Opsialgii, dotáhli na Exi(s)tu k dokonalosti. Tentokráte malinko zvolnili, ubrali na dravosti a na desce nenajdete songy mající potenciál stát se hitem, jako byl třeba Survive. Na oplátku vás kluci zvou do svého světa nálad. Odhalují svoje nitra až na kost a zároveň si pohrávají s vašimi city a zhasínají poslední plamínky naděje, které jste v sobě měli. Nic není černobílé, nic není dané, začínáte pochybovat a přemýšlet nad smyslem života... Tak silná je nyní hudba Neurotic Machinery. Společně s texty, které nikdy nebyly jednoznačné a vždy se tvářily, že jsou jen tak jakoby do počtu, roztáčí vaše zatuchlé myšlenkové pochody, nabízí nové podněty a ukazuje, že lyrická stránka není jen nutný doplněk. Určitá plánovaná špinavost (nebojte se, zvuk je opravdu parádní) tmelí nahrávku v jeden fungující organismus. Žádný nástroj nehraje sám za sebe, ale dává na odiv pokoru a službu kapele.

Exi(s)t je parádní, emočně vypjatá jízda působící jako scénář a zároveň soundtrack k filmu, jehož shlédnutí ve vás zanechá hluboké stopy a vy víte, že už nikdy nebude nic jako dřív. Být něco jako hudební Oscar, tak Neurotic Machinery a jejich Exi(s)t mají minimálně nominaci jistou!