Downbelow - Roadside Traveler

Kapela Downbelow pochází z Frýdku-Místku a se svojí hudbou působí na poli české nezávislé scény jako příjemné doplnění. Doplnění, protože z desky Roadside Traveler necítím žádné velké ambice trhat rekordy v prodejnosti nahrávek a zároveň  proto, že originálností mezi elitu taky zrovna patřit nebudou. Ovšem neberte prosím ono slovo „doplnění“ jako hanebné označení. Sehraná muzika této rockové formace působí velmi přirozeně a samozřejmě, až by někomu mohlo přijít, že Downbelow mají pod svým jménem vydané už tucty desek. Hudba je příjemná, vcelku působivá a místy velmi inspirativní. Texty jsou zaměřeny především na téma cesty, cestování, hledání nebo potloukání světem, který vypravěči nerozumí v jeho nejběžnějších problémech. Ať už hlas Davida Kopřivy vypráví o pocitu méněcennosti (The House Full of Enemies), o utíkáním od dávno nefungujícího vztahu (Roadside Traveler), nebo o snaze přijít na kloub upřímnosti bývalé lásky (Pride), tak si můžete být jisti, že veškeré tyto silně existenciální texty podává kapela dokonale uvěřitelně.

Příběhy osamoceného tuláka společností posluchače zaujmou od první do poslední vteřiny desky. Ovšem skvělé texty jsou místy na druhé straně „kompenzovány“ nedokonalým a nedotaženým zvukem, kde některé pasáže působí až silně amatérsky. Hlasový projev zpěváka je sice zajímavě ztrápený, jenže v mnoha polohách a tónech postrádá kvalitu. Celkem však ve mě z poslechu převládají převážně pozitivní dojmy. Hlavně již výše zmíněnou přirozenost by mohly Downbelow závidět všechny přední české kapely populární scény. Ať už jsou kariérní cíle trojice z Frýdku-Místku jakékoliv, tak jedno se kapele upřít nedá. Násilná snaha o vstoupení vlastní hudby do podvědomí české společnosti je na Roadside Traveler nahrazena radostí z vytváření písniček a uvěřitelností. Tato skutečnost na mě působí jako skutečné zjevení, především co se týče některých velkohubých českých kapel.

Dost možná se stane, že se po několika posleších k desce Roadside Traveler od nenápadných Downbelow, už nikdy více nevrátíte. Věřím, že ale nejsem sám, kdo občas vytáhne písně Street Seeker, Thin Line, nebo Midnight Dance, když si jednou za čas bude připadat v tomto komplikovaném světě nejistý a osamocen a v poslechu (především textů) najde povědomé životní příběhy.