Anti-Flag - The General Strike

NMNL se může pyšnit exkluzivní recenzí, kterou oficiálně odkývalo přímo nahrávací studio SideOneDummy. Jsme tak jedni z mála, kteří dostali tu možnost. Děkujeme! Punk is not dead… (nic z toho nemáme!)

Je tomu již pěkná řádka let, co se kapela známá pro své levicové názory se zaměřením na protiválečný aktivismus, imperialismus, třídní boj, lidská práva a různé společensko-politické postoje projevila poprvé nahlas. Bylo tomu na albu Die for the Government z roku 1997. Seskupení Anti-Flag už od svého zrodu v roce 1988 čelilo smůle a to především ve svých řadách. Odehráli minimum koncertů a nakonec se nedokáží ani mezi sebou domluvit. Postupem času se v kapele vystřídá pět členů, ale podaří se dát dohromady partu lidí, jakou známe dnes. Anti-Flag jest stejně uznávaný pojem, jakými jsou třeba Green Day, jen nejsou tolik světově profláknutí (GD mají větší štěstí na PR). Každopádně tahle parta z Philadelphie patří již nějakou tu dobu na listiny amerických žebříčků punkrockových kapel.

The General Strike zaručuje tu správnou atmosféru punkáčských garáží. Syrovější a předně tvrdší sound jaký byl zvolen, je naprosto skvěle padnoucí. Může za to především přišitý prvek, říkající si hardcore. Na desce jsou tracky velmi příjemně rozvržené, někde je hardcore vlivu více a někde méně. Ve finále ale platí rovnice s řízností a tvrdostí po celý čas. Riffy a melodie jsou velmi chytlavé a vystupují ze základů punku, ovšem s moderním kabátem. Od začátku do konce jsem měl osobně pocit, že to je typicky punkrocková kapela z USA, kterou si představuji klasicky v černých košilích, vybíhající do ulic v converskách. Obsahově deska vypovídá opět o aktuálním dění ve světě. Zejména pak brojí proti firemní nespravedlnosti a vládní moci po celém světě (když uvážíte, jak moc se mluví o novém světovém řádu, je to velmi živé téma). Mládenci si neberou servítky a najevo vám řeknou, co si o tom všem myslí.

Jediné, co asi zamrzí, je délka alba, neboť to má ani ne půl hodiny. Vesměs mají skladby do tří minut, čili ta agrese společně s tempem neustává a není (zaplať pánbůh) imbecilně natahována. Na druhou stranu to mohou kompenzovat myšlenky, které čas nad deskou o něco protáhnou. Čili pokud máte cestu autem, či MHD za školou nebo prací, je deska The General Strike absolutně perfektní probuzením a cesta strávená v její společnosti urychlí cestu nebo čekání. Bezpochyby se dá vypotit i nějaké to kilo při pogování na koncertech…

The Neoliberal Anthem:

The Ranks of the Masses Rising: