Secrets - The Ascent

Když poprvé uslyšíte upoutávku na nové Secrets, nebudete sami, co si pomyslí: "Bože, další obecná metalcore kapela s příliš medializovanými vokály a členěním písní." Poté, co jsem nakonec dostal vytouženou placku do rukou, první pozorování přineslo pravdu o prokazatelných kvalitách kytaristů Richarda Rodgerse a Michaela Shermana. Aspekt zvuku kytar je bezpochyby silný - robustní tón, který vyhrává svou čistotou jednotlivých dílů. Deska The Ascent je plná těžkých beat prvků, které jsme si už tak nějak zvykli očekávat. Hutná kytarová práce je spjata se skvělou harmonií k vokálům. Dále tu máme častěji používané velmi průmyslově-syntetické bicí se segmenty bezprostředně zabývající se nepochybnou honbou za technickým hraním. Na to, že se jedná o debut, je  album velmi lyricky vyzrálé. Zpěvák Xander Bourgeois zde jasně vyjadřuje velkou nenávist k lidem z jeho minulosti. Myšlenky a slova mu perfektně zapadají ke skládání písní, jenž jsou převážně těžšího kalibru a to jak po stránce textové, tak i co se týče jeho vokálního projevu. Samotné texty jsou svou kvalitou srovnatelné třeba s těmi od The Word Alive.

Album vychází z pomalejšího tempa a hardcore zvuk doplňuje elektronický pop-punk. Za zvukem hodně stál producent Tom Denney, bývalý kytarista z A Day To Remember, se kterými má deska The Ascent podobnostní profil. Ovšem zvládnutí produkce mohlo dopadnout i lépe. Tracky obsahují tolik basů, že album je místy téměř neposlouchatelné. Mnoho z vás si toho třeba tak nevšimne, ale je to velmi výrazné (asi jako špenát mezi zuby). Stejně, kárat kvality produkce by bylo nespravedlivé, zvláště když se tolik kapel řídí jasně stejnými post-hardcore pravidly - 101 přístupů k výrobě alba. Instrumentálně je to na solidní úrovni, přístrojové vybavení je skvělé, jen zde mládežníci nevyužívají svůj potenciál na maximum. Patrně to nebude prvá kapela v historii, která prolne s hlavním proudem, byť malinko vyčuhuje.

Co si vlastně myslet!? Bezesporu to je nadprůměrný kousek, který se dá tak trochu předvídat a jehož obsah má tendenci svou formu házet do klišé. The Ascent místy vypráví skutečné příběhy, což kapelu posouvá výše z obecného pohledu. Nepřináší revoluci ani moc závratných novinek do hardcore rodiny, ale stále je to album, které se vyplatí poslouchat. Pokud vás baví hudba po vzoru  Woe, Is Me / The Color Morale / Memphis May Fire, tak si debutovou desku Secrets pořiďte.

Genesis: