La Groupe - 2011

Rokycanští La Groupe se s tím opravdu nepářou. Po dvou letech se do nás opět rozhodli nasypat svůj metalcorový nářez a hned v úvodu musím říct, že se jim to docela daří. Jestliže se poslední nahrávka s poetickým názvem 2008/2009 nesla v duchu kapel belgické H8000 scény, tak letošní deska 2011 je na tom... úplně stejně. S tím, že tentokrát na mě jako první dýchli italští Reprisal. Čest jejich památce vzdávají La Groupe opravdu dobře.

Po krátkém intru z pera Pavla Blatného s psím štěkotem v závěru (ten mi připoměl starý český film o ochraně hranic Černý vlk) nastupuje Hájecího rytmičák, který zvěstuje mosh jak cip. A taky že jo! Stěna kytar a prošlapů to hrne pěkně odspoda ruku v ruce s brutálním řevem jednoho z nejnasranějších hlasů v Čechách. Nekompromisně na nás plive zlo dnešního člověka. Osobně moc nemusím tenhle hate styled typ textů o hardcore pride, ale což, kluky znám osobně, mám je rád, vím na čem vyrostli, a tak jim nějakou tu šmouhu odpustím. Těch mazanců by se našlo víc – špatným zvukem bicích počínaje, jednotvárným frázováním a podobnými riffy konče. La Groupe se opravdu nestaví do role inovátorů a plavou si v tom svém rybníčku, jehož spodní proudy dokonale znají. Alespoň si je s nikým jiným nepletete. Já pro ně mám určitou slabost, kterou nedokážu vysvětlit. Prostě je uznávám za to, že si jedou to svoje štýlo, který u nás hrálo jen málo kapel a nějakých přebreakdownovaných songů proložených hammeringama se od nich asi nedočkáme.

Ale abych klukům zase nekřivdil tvrzením, že pořád hrají to samé. Jako příjemné zpestření oproti minulým nahrávkám beru občasné proložení řevu mluvenými pasážemi, které zní strašně příjemně a už jsem se několikrát přistihl, jak na ně čekám a těším se, až si je budu moct s kapelou zabroukat.

Snad by jejich muzice pomohl druhý kytarista, který by do kapely vnesl čerstvý vítr. Na druhou stranu, Lge hrají v téhle sestavě už nějaký ten pátek a fungují jako jeden semknutý mechanismus. Možná nechtějí riskovat to, že by jim případný nově příchozí článek narušil chemii kapely. Tak či tak, jsem moc rád, že na naší scéně La Groupe jsou a doufám, že ještě dlouho budou. Jak už jsem řekl, ničeho, co by zásadně změnilo směřování metalcoru se od nich nedočkáme. Na druhou stranu, jsem vděčný, když si v té záplavě milionů kapel, které zní všechny úplně stejně a snaží se být rockovými hvězdami, můžu poslechnout někoho, kdo ctí kořeny, nesurfuje na vlně trendů a občas překvapí zajímavým nápadem. Navíc, takovou agresi, jaká číší z Rohlíčkova vokálu asi uslyšíte málokde!