Black Rainbows - Supermothafuzzalicious!!

Horko těžko si spousta z vás dokáže představit italskou hudbu jako pořádný rockový nářez. Popové ploužáky, na které dnes trsají mnozí rodiče nešťastných emo dětí, je už naštěstí dávno pryč. Dnes je Itálie země plná kapel se stylem a orientací na hard&heavy. Black Rainbows se tu pak jeví jako nový ventilátor v přeplněné místnosti.

Římské trio to započalo se zpěvákem a kytaristou Gabrielem Fiorim roku 2005, ke kterému se později připojí i bubeník Daniele Conti a baskytarista Marco De Masi. Během loňského léta zapracovali na živých vystoupeních a především na vývoji zvuku. Ten lze charakterizovat jako směsici hard rockových 70‘ a psychedelic-stonerových 90‘, čili úplně čistý stoner nečekejte. Skladby mají zatraceně dobrý groove, to by samo o sobě však nestačilo a tak se přihodí dobře napsané skladby a výborné riffy. Zvuk je technicky vzato na vyvážené a tudíž perfektní úrovni. Fioriho kytara obsahuje skvělý stereofonní zvuk s velmi širokou a poutavou oblastí. Navíc je opravdu dobrým a zručným kytaristou. Jeho sóla jsou efektně rozptýlena spontánně v prostoru s přídomkem násilnické povahy. Supermothafuzzalicious!! je synchronizace mezi elementy zvuku a zpěvu.

Ovšem i ta nejagresivnější vosa si občas neumí dát pozor. V případě Black Rainbows to naštěstí nemá tak fatální následky. Do prvé půle se budete skvěle bavit, v polovině se to střídá s kolísající náladou a ke konci to narazí tvrdě hlavou do zdi. Tracky se od poloviny desky mísí stylem žánrovosti a to je největší kámen úrazu. Je to něco na způsob metalisty, odskakujícího si na vážný večer intelektuálního jazzu. Ovšem celkově se jedná a slušně sestavený puzzle obraz, který neurazí a byť se přistihnete v pokročilejší fázi na přeskakování písní, platnost a výdrž baterií je celkem dlouhá. Parádní nadprůměr, který pokud vás nerozproudí tolik singleplayrově, zajdete se vyřádit s kamarády multiplayerově na koncert, Black Rainbows jsou jimi proslulí.

Behind The Line:

Mastermind: