Fake Tapes - Just Like Superheroes

Fake Tapes (dříve The Fake Tapes nebo Big Cheese) je nyní už rozpadlá kapela mladých kluků z Prahy. Za tři roky své existence dokázali nasbírat velké množství fanoušků, zaujmout je a české scéně ukázat, že když člověk chce, tak to jde. Dokonce se část kapely podílela v kapele Roe-Deer, než také zhasla. Recenzi jsem se rozhodl napsat proto, že i když už kluci nehrají a každý z nich má jiný projekt, tak stejně by se tato deska neměla ztratit a zůstat bez povšimnutí. Z počátku hráli covery od Placebo, a tak je zpěvák Adam Vopička často spojován díky svému hlasovému projevu s frontmanem Placebo, Brianem Molkem. Fake Tapes stihli být i předskokany britských The Futureheads a Baddies a neminula je ani nominace na "Objev roku 2008" od časopisu Filter. Při křtu desky Just Like Superheroes se v pražském Rock Café mačkalo přes 500 lidí, což je pro začínající kapelu neskutečná pocta a zážitek.

Díky své hlouposti jsem měl možnost spatřit pouze jedno živé vystoupení, které se odehrálo v plzeňském Anděl Café. Díky tomu nemůžu zcela jasně posoudit, jaké koncerty odváděli Fake Tapes i jinde. Podle toho, co se o nich psalo a co jsem měl možnost vidět, byly jejich koncerty našlapané, plné energie a udělaly na mě skvělý dojem. Většina serverů o nich píše, že byli jedna z nejprogresivnějších kytarovek u nás. Přijde mi to jako trochu otřepaná fráze, ale je v ní kus pravdy. Málo kapelám u nás se stane něco podobného jako jim. Raketový nástup, ale kvůli rozkolům uvnitř přišel i rychlý konec. Teď už k samotnému albu.

Jakmile jsem zaslechl úryvky z jejich debutového alba (konkrétně písničku "Heroine"), hned jsem zkontaktoval Adama Vopičku, aby mi poslal CD a nějaký ten merch. Udělal jsem to zkrátka proto, že jsem z nich byl unešen. Když jsem album strávil a několikrát si ho celé pustil dokola, říkal jsem si, že jsem ještě nic podobného u nás neslyšel. "Heroine" patří mezi ty, které si z alba určitě pustíte vícekrát než ty ostatní. Zní trochu jinak. Je ostřejší, syrovější, svižnější a má skvělý text. Další z těch lepších je "Bubble", "Teen" nebo "Taste".

- You're my heroine. -

Nelze pořád jen chválit, i když to tak z počátku vypadá. Na můj vkus jsou některé písničky utahanější, ale v kontextu celého alba to nedělá neplechu. "Unfinished Sonnet" je jedna z nich. Sice se chvílemi jakoby plouží, ale když si jí poslechnete pořádně, tak si prostě musíte říct, že tam patří. Už ani nepřipomínám, že tu atmosféru dotváří kromě zajímavé muziky i skvělý Adamův projev. Na facebooku se vytvořila skupina, která požaduje jeden posmrtný koncert a návrat Fake Tapes na podium. Myslíte, že je to správně? Jak říkal Kurt Cobain: "Lepší shořet, než vyhasnout." Takže i když je mi líto, že velmi brzy skončili, možná je to tak lepší. Adam je teď na postu basáka The Prostitutes a přijde mi, že se tam vyjímá daleko líp, i když už není frontmanem kapely.