Last Chance To Die - Suicide Party

Metalcoru je dneska všude plno. Tedy všech jeho mutací... Málokdy vás dokáže něco překvapit. Spíš jste odsouzeni prosekávat se všudypřítomným křovím. Občas se ale na vás štěstí usměje a vy objevíte něco nového, něco, co za tu námahu stojí. Last Chance To Die se pro mě nedávno stali právě jednou takovou růží mezi bodláky.

Tedy, hned na začátek a na rovinu, žádná revoluce se nekoná a progrese chtiví fandové mohou zůstat v klidu. Spíš jde o takové malé náznaky, záblesky, které vás přimějí přemýšlet a nastražit uši. LCTD hrají šlapající metalcore, ve kterém se mísí prvky staré a nové školy. Když přihodím to, že pocházejí z Německa a z Chemnitzu, asi vám bude jasné, odkud fouká vítr. Ano, sem tam můžeme slyšet Heaven Shall Burn, či Neaeru, občas ve vokálu a hlavně ve včelínech. Ty už dnes hraje málokdo. Spíš všichni práskají jeden mosh za druhým a mačkají hammeringy. Tady je těch moshů taky poměrně dost, stejně tak těch hammerů, přesto mají ve svých písních Last Chance To Die místo i pro jiné věci. Právě u těch moshů se mi líbí, že každému z nich nepředchází nástup. LCTD ho prostě seknou za riff před ním a song tak neztrácí na tahu. Samozřejmě, kluci jsou mladí, takže nakonec i na ty breakdowny dojde, ale ty na Suicide Party, jak se deska jmenuje, nejsou naštěstí zastoupené v takové míře.

A když už jsem nastínil zpěv, tak krom Marcuse z HSB slyším v Marcusově projevu (Teď jsem vám s Marcusama pěkně zamotal hlavu, že? ) hlavně zpěváka Soulgates Dawn. Na rozdíl od něj je ale Marcusův projev docela barvitý  - od hlubších poloh, přes nakřáplost SG až po výšky HSB. Na čistý zpěv dochází pouze ve skladbě Monster vs Children, za což jsem LCTD opravdu vděčný.

Co mě hodně mile potěšilo, je skladba kytar. Po dlouhé době zase napjatě poslouchám a chválím nápady, které jsou zdravě skryté pod hlavní kytarou. Kdo mě zná, ví, že sóla moc nemusím. Tady jich je relativně dost, ale pěkně splývají s okolím. Žádné výstřely, které přehluší úplně všechno. Spíše jednodušší linky, které podtrhují melodii, které se mě - sólofóbovi - opravdu líbí. Nájezdy do rychlých circle pit riffů hrají leckdy Last Chance To Die celkem zajímavě a příjemně netradičně. Všechny tyhle nuance dělají Suicide Party zajímavým dílkem. Možná je to tím, že písničky vznikaly v průběhu několika let, ale každá má malinko jinou atmosféru a poslech celé desky opravdu nenudí.

Rozhodně doporučuji fandům Parkway Drive, protože ty kluci sjíždějí asi nejvíce. Sice mi v rozhovoru řekli, že jejich největšími vzory jsou As I Lay Dying, ale nevěřte tomu. Parkway Drive si dávají určitě víc. Od nich okoukali některé moshové postupy (v titulním songu snad i víc než jen okoukali) a taky ty sypačky do rychlých riffů, kterých si užijete opravdu dost. Na koncertě jsou Last Chance To Die fakt jízda. Zapomeňte jen na kondory. Na LCTD se totiž bude i běhat, a to pěkně rychle!