Vltava - Komedianti se vracejí domů

Po několika letech se na pódia vrátila jedna z nejosobitějších a nejuznávanějších skupin domácí hudební scény – Vltava. Po roce čilého koncertování se na svět dostala i nová deska této pražské party.

Nová deska nese název Komedianti se vracejí domů – podle jedné z písní, které obsahuje. Stejně tak ovšem může symbolicky znamenat právě návrat kapely mezi aktivní spolky, ve který doufala snad celá její fanouškovská obec. Jak se tento comeback povedl, nechám na úsudku každého z vás.

Deska začíná vcelku úderně – první, co po vložení disku do přehrávače uslyšíte, je unisono „Láska!“ a dlouhá pomlka – všem je tedy od začátku jasné, kudy se kapela vydává. Nejčastějším tématem alba je opravdu láska a její různé podoby. Texty jsou opět dílem výhradně leadera Roberta Nebřenského – kromě obecných témat se objevují i osobní vyznání (Prodává se kytara) či vcelku atypická reakce na sociálně-politickou situaci v naší zemi (Já už dělat nebudu). Poprvé se setkáváme i se slovensky zpívanou skladbou (Kristuša), což osobně nepovažuji za ten nejlepší krok, mateřština Nebřenskému sedí mnohem lépe, na rozdíl od jiných domácích kapel (u Svobody z Trabandu tento tah vyšel mnohem lépe).

Co se hudební stránky týče, v tomto ohledu si Nebřenský práci rozdělil s druhým kytaristou – Peterem Binderem. To mě přivádí k hudebnímu obsazení – leckdo si stěžuje, že mu chybí typický zvuk saxofonu (stejně jako před deseti lety u Už jsme doma), já v tom problém nevidím. Vltava se skladatelsky posunula a v tomto novém období se tvorba naprosto s přehledem bez saxofonu obejde – jiná věc je interpretace klasických skladeb z alb předchozích… Nové skladby se většinou pohybují v tempech středních až pomalých, skoro by se dalo říci, že deska lehce uspává. Ano, místy možná, vždy však přijde zvrat, který si vynutí vaši pozornost, ať už se jedná o neobvyklé harmonické postupy či dynamické změny. Deska tak příjemně hraje a najednou zjistíte, že ji pouštíte znovu.

I tentokrát zůstává Vltava svá, ať už jde o hravé, zdánlivě připitomělé texty či propracovanou hudební aranži a bezchybné hráčské výkony. Občas dojde na lehký úkrok stranou (cikánská hudba, tango, world music…), většinou však uslyšíte onen kytarový pop-rock, na který jste se vždycky těšili. Nová deska jistě osloví spoustu nových posluchačů a nejspíš i většinu těch původních. Víc takových alb!