Housse de Racket - Alesia

Že nic nebude jak bejvávalo, rozhodla už píseň Château, zveřejněná na loňské kompilaci Kitsuné Maison Compilation 10. Soulem inspirovaný indie rock vystřídala dreampopová melancholie, jež dala vzniknout jednomu z nejpovedenějších popových tracků roku. Základní otázka tedy zní: Jak moc se zbytek alba Alesia blíží hudebnímu stylu a vybrané kvalitě tohoto majstrštyku?

Odpověď není jednoznačná. Na rozdíl od debutu, kde dominovaly kytary, se všechny skladby z druhé desky dají bez obav zahrnout do široké kategorie synthpop - a taky že album nabízí hodně pestrou paletu hudby. Najdeme tu skladby navazující na Forty Love (Human Nature), francouzskou klasiku a la Air (Ariane, závěrečná Empire), překvapivě vlivy psychedelie a art rocku 70. let v titulní skoroinstrumentálce a dokonce - byť by bylo celkem naivní čekat, že se to na albu bude hemžit dalšími Châteaux - i zvukem podobné skladby (Les Hommes Et Les Femmes, TGV). Melancholická nostalgie se vůbec táhne celým albem jak pověstná nit, patos občas nabývá až teatrálních rozměrů - třeba Alesia nebo Ariane zní skoro jak hudba k divadelnímu představení nebo k nějakému obskurnímu filmu.

Housse de Racket tedy výrazně změnili zvuk, a přesto zůstali sví - jasné plusové body. Přesto mi i na jejich druhém albu něco chybí. Přitom většina věcí, které obvykle na deskách postrádám, tady v nějaké podobě je - včetně typicky starokontinentální humorné nadsázky a (sebe)ironie. Dalo by se to okecat oblíbeným nic neříkajícím klišé o jednotícím pohledu, jasně definovaném konceptu, za nímž si skupina stojí - zatím je to pořád ještě "jen" nezávazné hraní s tím, co mají oba protagonisté rádi. Ale proč to raději nenapsat napřímo: Vedle kvalitního materiálu druhá deska Housse de Racket obsahuje i nezanedbatelné množství vaty - viz Chorus, Aquarium, svým způsobem i otvírák Human Nature. Oproti debutu se každopádně jedná o velký krok vpřed. Jeden z možných verdiktů proto zní: HdR podmínečně prospěli a počkejme si na třetí album. Nicméně Alesia nabízí kromě Château (prototyp skladby, jejíž pouhá přítomnost zvyšuje hodnocení jakéhokoliv alba) řadu dalších zajímavých momentů a jen čekat (další tři roky?) by byla škoda. Takže za osm z deseti.