RAGE AGAINST THE MACHINE - Rage Against the Machine

Počátek minulého desetiletí je mimo jiné v hudbě symbolizován hledáním alternativních cest projevu. Právě toto se časem zvrhlo a došlo k tomu, že šílené směsice zvuků, občas stěží čitelné a jindy pro změnu zjednodušené na minimum, se dostávají ke svým konzumentům a právě tito „alternativci“ podobný mišmaš hltají. Ale dříve, kdy se experimentovalo s ohledem na základy dané starým dobrým rockem, kdy se zkoušely fúze mezi jednotlivými žánry s respektem k nim, vznikaly častěji než dnes zajímavé věci, mezi které patří i Rage Against the Machine s jejich debutovým albem. Rage Against the Machine přišli s pokusem propojit klasický heavy metal s právě prorážejícím rapem. A pokus vyšel a zní dokonce velmi, velmi dobře. Těžko říct, co je základem této dokonale fungující koláže. Hudba působí neuvěřitelně kompaktně a přitom čitelnost linek jednotlivých nástrojů zůstává diamantově čistá. Kytara hraje s metalovým důrazem, ale přesto mi neupřete pocit, že riffy by občas zapadly spíše do alternativního rocku, jenom trochu ubrat na hlasitosti. Každopádně to vůbec není na škodu, ale přesně naopak přidává to hudbě na originalitě. Na té se podílí také hlasový projev Zack de la Rocha. Problém pro něj není přecházet z rapování do zběsilého jekotu, jenž pomáhá při gradaci songů. Když už jsme u toho rapu, tak i přestože vůči tomuto žánru mám averzi, tak zde mi nevadí. Snad možná pro agresivitu, s kterou Zack věty pronáší a která přidává jeho projevu na upřímnosti, což je základní věc, jenž bych od rapu očekával. Zajímavá je také basová linka, která často přechází do pozice sólového, hlavního nástroje a nezřídka kdy zachází do funkových poloh. Ani jedna z jmenovaných věcí není hlavní zbraní Rage Against the Machine. Tou jsou pro mne silná hesla v textech písních podpořená zapamatovatelnými hudebními motivy. Tudíž třeba takové Killing In The Name se vám z hlavy jen tak vyhnat nepodaří. Také to, že měla kapela v textech, co říct a také věděla jak to říct, ji činilo výjimečnou. Rage Against the Machine přistoupili k hudbě originálním způsobem. Propojili rap a metal do poslouchatelné podoby. Produkce taky zafungovala skvěle a sound je čistý, jak je k jejich muzice třeba. Nevidím na desce výraznější slabiny, obsah i forma jeho podání je výborná, proto vysoké hodnocení.