LED ZEPPELIN - Led Zeppelin IV

Pro mnohé je LED ZEPPELIN nepřekonatelné uskupení čtyř hudebních bohů a lze říct, že si tento titul zasluhují oprávněně. Mě sice nikdy jejich hard bluesově rockový projev zcela k srdci nepřirostl, ale i přesto je pro mne jejich čtvrté album jedním ze symbolů dokonalosti. Již první momenty alba předznamenávají smršť úžasné hudby, která se na vás valí. Na desce se střídají rock´n´rollové vypalovačky typu "Black Dog a Rock And Roll", hraných pěkně od podlahy a melancholická zákoutí v podobě balad "Going to California", jež je prosycena pohodovou atmosférou, vybízející přímo k cestě do opěvované Kalifornie, a "Battle of Evermore", která byla napsána na motivy Tolkiena a vyvolává mystickou atmosféru líp než většina dnešních power či folk metalových skupin. Vrchol alba je rozhodně jedna z nejlepších písní všech dob a to sice "Stairway to Heaven", kde se na ploše osmi minut nebudete ani chvíli nudit. Plynulými změnami rytmu se písnička vyvíjí až po strhující závěr, který je oslavou schopností zpěváka Planta a kytaristy Page. Ve "Stairway to Heaven" se zepelíni přiblížili dokonalosti, jak je to jen možné. Hravá melodie "Misty Mountain" je příjemním odlehčením, které vyzní jako ticho před bouří, když ji vystřídá skoro heavy-metalový riff ve "Four Sticks". Jako sedmá přijde skladba "Going to California", o níž jsem se už zmínil výše. Celé album uzavírá bluesem nasáklá "When The Levee Breaks", která vás pozvolna zase vrací do reality. Čtvrté dílo z dílny LED ZEPPELIN nepřineslo žádný výrazný postup ve vývoji kapely, ale je to shrnutí tvorby předešlé. A shrnutí je to velmi podařilé. Plant, Page, Bonham a Jones dospěli do stádia, kdy používali hudbu stoprocentě jako prostředek pro vyjádření svých emocí. Každá píseň je plná nápadu a má svůj vlastní děj, takže by klidně všechny obstály jako samostatný singl. Přesto, když album posloucháte, působí zcela kompaktně a víte, že je to jeden kousek dokonalosti.