U2 - No Line On The Horizon

Nejúspěšnější rocková kapela současnosti vydává své nové album. Mimo jiné se od něj také čeká, že spasí hudební průmysl v oblasti prodeje nosičů, který je v poslední době drancován spoustu pseudofanoušků, kteří viděli originální album možná jenom na letáku. Podařit se mu to má nejen díky kvalitě hudby, ale také zásluhou velikosti značky se jménem U2. Na druhou stranu je zde mnoho narážek na udájné pozerství frontmana Bona a také poukazování na nepřekonatelnost legendárního The Joshua Tree. Pojďme se ale podívat, jak to vše dopadlo z hlediska hudebního. Již po prvním poslechu je jasné, že obnovení spolupráce s Brianem Enem a Danielem Lanoisem, jenž mají na svědomí zmiňované The Joshua Tree, se projevilo a stojí před námi tedy staří dobří U2, ovšem vyladěni moderní produkcí. A tak, pokud čekáte právě klasické U2, zklamáni nebudete. Chytlavé melodie vás obklopí od samého začátku a rock, jak ho umí jenom tato kapela, se bude blýskat v plné parádě. Samozřejmě, že místy prostoupí vzduch melancholickou atmosférou, která je také těmto Irům vlastní. Album samozřejmě nebude vyčerpáno na několik poslechů, jak se to v dnešní době stává mnoha kapelám. Na No Line on The Horizon budete s přibývajícími poslechy stále nacházet nové a nové zajímavé okamžiky. Co se týče experimentování s elektronikou, tak je kapela zcela neodložila, jenom dobře schovala pod povrch, aby nevadilo fanouškům, kteří o ně zrovna dvakrát nestojí. Bono zase všechny utvrzuje, že patří mezi nejlepší současné zpěváky. The Edge, i když nehraje v šílené rychlosti, ukazuje svoji výjmečnost, jenž spočívá hlavně v nezaměnitelné feelingu pro písně U2. Bohužel deska neobsahuje hity jakými jsou With or Without You, One, Beautiful Day nebo One Tree Hill, což je ovšem vynahrazeno v její kompaknosti. Další problém vidím v zastavení kapely na místě ve vlastním vývoji nebo spíše ve výraznějším oprášení vlastních kořenů a z něho tudíž vyplívajícho sebeopakování. U2 jsou stylotvornou kapelou, která si prakticky definovala svůj vlastní typycký žánr, proto bych omluvil i tento nedostatek. Přeci jenom občas je lepší podržet se toho, co vám jde nejlíp, zvláště pokud jste si svoje řemeslo sami vytvořili. No a co se týče textů, najdeme na desce samozřejmě témata alá Bono jako spousta lásky nebo světový mír. Můžeme Bonovi vyčíst pozérství, na druhou stranu je ovšem potřeba podívat se realitě do tváře a uvědomit si, že všude na světě přece jen není taková pohoda. Jaký tedy nad albem vynést konečný verdikt? U2 vsadili na osvěčené postupy a vytvořili dílo, jenž se bude příjemě poslouchat a neurazí. Bohužel mi zde chybí trocha odvážné tvořivosti. Co naplat, nový Joshua Tree před námi neleží, ale pořád No Line On The Horizon patří mezi to nejlepší, co nám dnešní rocková scéna nabízí.