Action - Silence Is The Enemy

Pamatuji si, jak se kdysi můj bratranec společně se svým spolužákem rozhodli, že po maturitě projedou republiku a při svých cestách se budou snažit poznat české kapely z různých koutů země. Kromě jiných měst navštívili i Teplice a tam zavítali na koncert Action. Domů si přivezli jejich debutové cd „Teplice hardcore“ po tom, co u někoho z Action přespali... Tomu říkám „hardcore for hardcore“! Už je to nějakých 8, možná 9 let. Časy se mění, kapely dnes vznikají a rozpadají se jako houby po dešti. Staré známé tváře, které jste dřív potkávali na koncertech, už na nich neuvidíte, ale Action jsou tady stále. Samozřejmě ani jim se personální změny nevyhnuly a také samozřejmě nehrají pořád to samé, co předváděli na svém debutu, i když jsou to pořád Action! Jestli se nepletu, tak Silence Is The Enemy je jejich, v pořadí již pátým zářezem. To nám říká, že máme co dělat s mimořádně pracovitou kapelou. Minimálně na naše poměry. Už od prvních tónů, respektive intra je jasné, že tyhle písničky nebudete pět s kytarou pod okny své nastávající. Naopak, od posledního počinu Weeping of Angels hoši zase o kus přitvrdili. Zejména Milhauz udělal velký krok dopředu. Jeho rychlé nohy jsou ještě rychlejší a kulometné přechody ještě kulometnější. Hlavně mosh party pořádně prokopal a ty jsou nyní ještě brutálnější než dříve. Také kytary přidaly na tvrdosti a oproti předchozí desce je zde méně melodií, což mě trochu mrzí, protože já jsem přeci jenom více přes ty melodie. Ale každému se nezavděčíš a Action, po tom všem, co si prožili a po vší té špíně, která byla na ně naházená, to ani nemají v úmyslu. Jedou si svojí cestou a z té neuhnou ani o centimetr. Ne, že by se dali označit zrovna za tvůrce stylu. Jestliže na již zmíněném debutu by se dali přirovnat k Hatebreed a staré belgické škole, tak dnes bych jejich inspiraci hledal v pytli s thrash a death metalem. Ze starých časů už zbyly jen moshe a Martinův typický vokál. Pro někoho trn v oku, pro mě k Action prostě už neodmyslitelně patří. Možná by jeho hlasu neškodilo více experimentů, ale to nechám, ať si posoudí každý sám. Když si tak pročítám texty, nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát „ekšny“ musel opravdu někdo hodně naštvat. Co vím, tak už od počátku se potýkají se závistí a spousta lidí na nich hledá mouchy. Pro někoho jsou „šusťák hip hop metalcore“ pro jiného zase „málo metal“. Mám pocit, že v Čechách se prostě úspěch nenosí a každý, kdo něčeho dosáhne, je po zásluze zavrhnut. V jiných zemích si lidé své hrdiny hýčkají, u nás je popravujeme. I proto Action koncerují více v Německu než doma. A tohle téma je právě obsaženo hned ve třech skladbách a nutno dodat, že Martin se se všemi těmi „siláky za bukem“ vůbec nemaže. Texty celkově jsou psané formou, která odráží vlastní zkušenosti. Najdeme tu témata jako jsou války, drogové dealerství a vztahy mezi lidmi. Nejedná se o žádnou hluboko myšlenkovou poezii. Jak mi sám Martin napsal, není potřeba žádného velkého vysvětlování. Myslím, že je pochopí každý. Tady bych vypíchnul titulní Silence Is The enemy, která je o fyzickém a sexuálním násilí páchaném na ženách, dětech i mužích... Spolu s texty musím zmínit i booklet, ve kterém jsou napsané. Jak se mi líbil ten k Weeping Of Angels, tak tady mám pocit, že je jakoby odfláknutý. Myšlenka je pěkná, ale to zpracování mi moc po chuti není. Navíc nové logo je celkem vykrádačka, ale pokud je tohle jediná vada na kráse, tak já dávám palec pro Action jednoznačně nahoru. A vy... Vy si to kupte a podpořte kapelu, o které budete jednou moci říkat: „To jsou Action, to je česká špička!“ … minimálně ve svém žánru.