AC/DC - Black Ice

Jak jsme psal, po dlouhým osmi letech se na pultech objevili desky se zajímavým obalem a ještě úchvatnějším názvem „Black Ice“ od největší hard rockové kapely AC/DC. Co Vám stále na AC/DC chybělo, tak to jste zde právě mohli najít. Zběsile rychlé kytarové riffy bratrů Youngů podtržené neúnavným zpěvem Briana Johnsona a výbornými bicími. Okamžitě, když si pustíte první písničku, nesoucí název „Rock N‘ Roll Train“, a uslyšíte první 2-3 riffy, tak Vám přijde, že je to neuvěřitelný kousek a obrovský vlna energie se Vám vlije do hlavy. Lepší start nového alba, na který jsme čekali tak dlouho, ani nemůže být. V podobných riffech pokračuje i druhá v pořadí „Skies On Fire“, která Vás dostane svým geniálním textem a neuvěřitelně jednoduchými bicími, které v případě AC/DC nezní lehce, ale opět geniálně. „Big Jack“ Vás nenechá sedět na zadku a pořádně Vás nadopuje další energií která během předešlých dvou písní vůbec nevyprchala. Další píseň „Anything Goes“ také nepovoluje, ale která píseň v repertoáru AC/DC vůbec povoluje? „Anything Goes“ pokračuje ve velice až v úplně stejném tempu jako „Big Jack“. Pozor! Přichází „War Machine“, která pomalým rozjezdem z útrob nějaké staré budovy dorazí na povrch a tam totálně bouchne. Krásně slyšitelná basa Cliffa Williamse zní sice trochu nebezpečně ale opět v podání AC/DC geniálně. Další dvě pecky „Smash N‘ Grab“ a „Spollin‘ For A Fight“ jsou dalším pokračováním neústupného stylu AC/DC na albu „Black Ice“. Přijeli nám „Wheels“, ani nevím proč, ale k této písni mi padne název pouze „Wheels“. Jedna opravdu rychlá píseň jako kola od rychlým aut, která na sobě mají nejspíš znak AC/DC se rozjela a také rychle odjela... „Decibel“ je opravdu výborná píseň s chytrým textem, završená dobrým Angusovým sólem. „Money Made“ je další výborně znějící píseň s výborným textem, který ale své době moc dobře neodpovídá. Pomalý zpěv Briana, je opravdu zajímavý. Jde zde vidět, že je Brian ve svém stylu zpěvu opravdový mistr. I když to chce hodně dřiny. Dostali jsme se k „Rock N‘ Dream“ určitě nejpomalejší píseň z alba, která se po několik vteřinách rozjede a kterou jsem si okamžitě oblíbil. Texty všech písní jsou napsány opravdu chytře a citlivě, a u této zvlášť. Tato výborně zazpívaná píseň, která je opravdu téměř až k brečení, si zaslouží to nejlepší hodnocení. Určitě bych nedoporučoval, a možná Vám to ani tělo nedovolí, poslechnout si „Black Ice“ pouze jednou – dvakrát. S tímto stylem AC/DC patří a opravdu patřit bude do výstavní skříně jak australského, tak i hard rocku po celém světě k bez konkurenční Jedničce s velkým „J“. Album rozhodně do sinusoidy AC/DC zapadne výborně, jako album očekávané a výborné.