HEAVEN SHALL BURN - INVICTUS

HEAVEN SHALL BURN - INVICTUS
"Hevnovská" sérka Iconoclast se dočkala třetího dílu. Tím je nová deska Invictus. Kdo by si snad myslel, že se dočká nějakých šílených změn a postupů, které ještě nikdy nikde neslyšel, toho asi zklamu. Heaven Shall Burn si jedou ve svých vyjetých kolejích a s každým dalším zásekem se posunou a vyvinou jenom o kousíček. Znají recept na to, jak vás rozsekat, jak to do vás naprat. Pan Nepřemožitelný není výjimkou. Žádné velké kudrliny, ale pořádná hradba hlubokotónových kytar, které střídají melodické, chytlavé, a přitom nápadité včelíny a sem tam nějaké to nezvyklé intermezzo. To vše podpořeno kulometnými bicími a hlavně Marcusovým vokálem, který je pořádně "na krev". Jak už jsem malinko naznačil, k nějakému posunu a změnám přece jen došlo. Musím říct, že přibylo kopáků. Těch sice přibývalo s každou deskou, ale tady se Matthias pěkně vyřádil. Líbí se mi, že svojí - nerad to říkám, ale musím - někdy monotónní hru okořenil spoustou záseků, výjezdů a zajímavých přechodů. Tím dodává muzice pořádnou šťávu a celou vřavu žene pěkně dopředu. Možná mě trochu mrzí místy až moc osvědčený recept, jak uvařit chutný sojový guláš. Ty sekavé riffy se občas začínají plést se songy minulých desek. Ale musím, už asi po stém poslechu uznat, že je přeci jen okořenili a hrajou si s jejich rozvíjením. Pořád nechápu, kam Maik a Alex chodí na ty skvělé včelíny. Kolikrát si říkám, že už ničím nepřekvapí, že to už prostě nejde... chyba lávky, tihle pánové mají prostě vždycky eso v rukávu. Heaven Shall Burn si vždycky šli svojí cestou a ani tentokrát nečekejte moderní trendy metalcoru. Jak jednou řekl Marcus k otázce čistého zpěvu: "K tomu jsem nebyl zrozen." A tak se dočkáte nejrůznějších nuancí brutálního projevu - od totálního ječáku až po growling. Tenhle kluk ví, jak ovládat masy. Kdo tyhle enderáky viděl někdy živě, mi dá jistě za pravdu. Marcus je na podiu totální démon, který má každého omotaného okolo prstu a každý má pocit, že tenhle člověk zpívá jenom pro něj. Do toho skvělé texty, který byly vždycky stranou od všech těch běžných metalových klišé. Tihle kluci vzešli z HC scény a jsou jí věrní. Moc se mi líbí, že u spousty textů v bookletu (který je mimochodem ukrytý do moc pěkné krabičky, do které se vešlo ještě potítko, hehe) je napsané vysvětlení, o čem ta písnička pojednává - to už se dneska málokdy vidí, zvlášť u takhle "velké" kapely. Najdeme zde další osobnosti dějin, třeba Pinochet - diktátor v Chile. Celkově je deska zaměřená proti ohavnostem války a ódou na hrdinské činy. Asi největší novinkou je použití elektroniky ve dvou písničkách a musim říct, že se jedná o pořádné disco. Kdo zná některé disco songy a scooterovská intra Deadlock asi ví, co může čekat. Pro mě to je příjemné osvěžení, ale musím říct, že bych byl rád, kdyby se to nestalo v budoucnu standardem. A když už jsem u těch Deadlock, jejich vokalistu a hlavně vokalistku můžeme slyšet v závěrečné Given in Death, které předchází cover Nowhere od Therapy. Kdo by to byl řekl, že z téhle tuctové písničky udělaji Heaven takovou hitovku? Klasické Intro a Outro od Ólafura Arnaldse je samozřejmě povinnost. Sečteno a podtrženo: pravá Heaven Shall Burn deska, ozvláštněná spoustou "maličkostí", které vám nikdo nenaservíruje úplně pod nos, uzavřená do perfektního digipack obalu s bookletem, který vás donutí přemýšlet nad tím, jestli je všechno úplně v pořádku... Moje krabička navíc obsahuje záznam tak trochu netradičního klubového koncertu z Vídně. Možná, že až si Invictus poslechnete, tak takové pocity a názory jako já mít nebudete. Přiznávám, Heaven Shall Burn jsou moje druhá láska a já už je dneska prostě neumím objektivně hodnotit. Příjemný poslech přeju!
Žánr: 
Death metal, Metal, Hardcore
Rok vydání: 
2010
Length: 
velká
Tracklist: 

01-Intro
02-The Omen
03-Combat
04-I Was, I Am, I Shall Be
05-Buried In Forgotten Grounds
06-Sevastopol
07-The Lie You Bleed For
08-Return To Sanity
09-Against bridge Burners
10-Of Forsaken Poets
11-Nowhere
12-Given In Death
13-Outro

Vydavatel: 
C