WOLVES IN THE THORNE ROOM - Malevolent Grain

Čirou náhodou se k mým uším před časem dostala muzika, v našich zeměpisných šířkách ne příliš známé americké ambient black/doom metalové bandy Wolves in the Throne Room. Také se divíte, že mluvím o black metalu a zároveň o 'zámoří'? Dříve by mi tahle kombinace taky nešla pod vousy, ale nenechte se zmást, 'vlci' mě přesvědčili, že kvalitní černý kov není výsadou jen severní Evropy.

Album, repektive EP, Malevolent Grain tvoří pouze dva poměrně dlouhé songy, což znalce kapely jistě nepřekvapí. Ostatní bych upozornil, že je potřeba si uvědomit, že tady máme co dočinění s muzikou, která je (i na poměry v rámci své žánrové škatulky) na hony vzdálená tomu s čím se běžně setkáváme. Pokud se rozhodnete tento klenot poslechnout připravte se na nevšední zážitek a pořádnou sprchu extrémní muziky doslova prošpikované temnou, napjatou atmosférou, která by se dala krájet!

První song "A Looming Resonance" začíná velmi zvolna, příjmenou kytarovou rozehrávkou s uklidňujícím ženským hláskem (Jamie Myers) a nádhernou melodií, ovšem už v tuhle chvíli se kdesi na pozadí ozývá (a postupně stupňuje - přibližuje) obrovská metalová bouře, která se chystá rozdrtit vaše ušní bubínky na padrť. Pak to konečně přijde (přesně 7:53). Jako blesk z čistého nebe zakvílí kytara a jako úder hromu se opět rozjede klasická mašinérie kytar, bicích a kláves. Zajímavé je, že celý první song zpívá zmíněná zpěvačka, což je v hudbě WITTR trochu neobvyklý, ale osvěžující prvek. Pak už vás ale nic nepřekvapí.

S nástupen písně "Hate Crystal" už album působí (pro WITTR tradičně) jako pokus vyždímat maximum z použitých metalových nástrojů v kosmické rychlosti, ale nebojte, žádný speed metal na vás nevybafne. Kytara i bicí sice opravdu doslova letí ve snaze utáhnout ten obrovský, temný kolos, ovšem působí velmi stroze a téměř strojově, bez nejmenších kudrlinek, vyhrávek apod. Na druhou stranu vše neuvěřitelně zjemňují vzletné melodické linky kláves, perfektně zakomponované tak, aby nevyčnívali a nepůsobili najivně a amatérsky, jak se tomu v metalu občas stává. Ve druhém songu se navíc jako třešnička na dortu objeví učebnicový blackový skřehot, nebo možná přesněji nářek s nepopsatelným, hlubokým, až tragickým smutkem v hlase.

Pokud patříte mezi ty 'šťastlivce', které tato kapela osloví užijete si doslova hypnotický zážitek. Možná vás, stejně jako mě, vlci jakousi magickou silou chytnou a hned tak nepustí. Tahle muzika v člověku skutečně vyvolává spoustu emocí, představ a přenáší ho do jiného světa. Do světa kde si budete připadat jako malé vystrašené dítě ztracené v hlubokém černém lese za zvuku vytí vlků a kvílení větru v korunách stromů lámaných děsivou bouří... bez naděje úniku...