BIGELF - Cheat the Gallows

Často se ohlížím po hudební scéně, jak to vypadá s odkazem starého dobrého rocku v dnešní době. Při tomto hledání mě padli do oka právě BIGELF, jenž loni přišli se svým čtvrtým studiovým počinem „Cheat the Gallows“. Osobně se snažím k deskám čerpajícím z bohatého odkazu klasické rockové hudby přistupovat bez zbytečně pedantského dbaní na originalitu, která než by měla být samoúčelnou, tak ať je raději zastoupena přiměřenou dávkou eklektismu. Ostatně, proč si odepírat zábavnou hudbu, která si nutně nehraje na kdoví jaké umění. A přesně s tímto jsem šel do „Cheat the Gallows“ po vyslechnutí několika ukázek z desky předem. Bohužel, po pár posleších mi přišla na mysl otázka, zda-li BIGELF jsou pořád na hranici únosnosti přejímaní cizích motivů. No a rozhodnou odpověď jsem si doposud nedal. BIGELF vás budou provádět ve svém výtvoru zákoutími, ze kterých dýchá odkaz QUEEN, DEEP PURPLE, AEROSMITH a místy ucítíte psychedelický závan THE DOORS nebo PINK FLOYD. I přestože vše je namícháno bravurně, nerušivě a harmonicky, mě přechody mezi kabaretem a hard rockovou vypalovačkou, či skok z atmosférické psychedélie do bluesového rytmu nevtáhnou do děje hudby, jak se tomu děje u některých z výše jmenovaných velikánů. Stejně tak u mne BIGELF nechávali v klidu emoce. Deska ale i tak baví a to hlavně díky faktu, že hudba nikoho nenutí se přes příliš soustředit na její rozluštění. BIGELF tímto pro mne symbolizují jistý způsob konzumu, kdy se vám dostane zábavy, nikdo vás nenutí zkoumat nic do hloubky a přesto je vám předloženo kvalitní zboží. Pojďme k vlastní hudební stránce. Album působí kompaktně a nenacházím zde žádný výrazně rušivý element. Snad až na zpěv, kde mi pěvec opravdu svojí barvou hlasu nesedl a časem mi právě jeho zpěv začínal vadit. Snad mu chybí rozmanitost, se kterou vystupuje zbytek kapely. Hodnotit jednotlivé instrumentální výkony je zbytečné, protože je kladen hlavně důraz na celkový obraz písní. Možná recenze vyznívá celkem pochvalně, ale i přesto se nejvyšího hodnocení deska nedočká. Je to spíš zábava. Zábava, která není prázdná a u které se lze odreagoval. BIGELF svojí hudbou nenaplnili prostor kolem mne (snad tedy trochu až poslední skladba "Counting Sleep"), jak bych to u progresivního rocku čekal. A možná díky tomu, že jejich účel je pro mne tímto daný, tak si je pustím časem, až na to bude ta pravá chvíle, znovu.