Helloween - Gambling with the Devil

Přípravy novinky 7 sinners jsou v plném proudu, tak mě napadlo, podívat se na předchozí počin jedné z nejpopulárnějších metalových kapel současnosti, německé kapely Helloween a sice Gambling with the Devil.

Po vydání dvou nevýrazných, rozporuplně přijatých a celkově slabších alb "Rabbit Don't Come Easy" a "Keeper of the Seven Keys: The Legacy", které nad propastí temného podprůměru drželo vždy jen pár povedených skladeb, které zřejmě aby se při převozu nepoškodily byly obloženy spoustou vaty se zdálo, že kapela jejímž dávným kořenům je připisováno položení základů rychlých metalových odnoží tak nějak přešlapuje na místě a pomalu jí dochází dech. Od alba Gambling with the Devil jsem tedy příliš neočekával. Skepsi ve mě podpořil i slabší singl "As Long As I Fall" s dosti nevkusným videoklipem. Přesto jsem naštěstí neodolal a album si zvědavě pustil. Čekalo mě velmi milé překvapení. Od prvních tónů řízné "Kill It" se na mě z repráků začaly valit hektolitry pozitivní "dýňové" energie, stejně jak tomu bývalo za starých časů, tentokrát ale ještě navíc v moderním, krystalicky čistém zvukovém kabátku. Helloweeni jsou zpátky na vrcholu sil.

Výrazným prvkem alba je instrumentální vyspělost kapely. Bicí doslova bouří, Dani z nich ždímá co jen jde, sólová kytara sype jeden riff a sólo za druhým, podkreslena hutným podkladem rytmické kytary a basy a Andi zpívá jako by mu šlo o život, v obvyklých závratných výškách a to vše v rychlosti, na jakou jsme u nich v poslední době nebyli příliš zvyklí.

První dva songy "Kill It", "The Saints" a čtvrtý "Paint a New World" jsou startem ve velkém stylu. Všechny tři jsou poměrně ostré metalové nářezy a postrádají obvyklou sladkou polevu, kterou svým songů Helloween za derisovské éry rádi dodávají ve větším než zdravém množství. Ale ani o tu nebudete tentokrát ochuzeni (viz "As Long As I Fall", "Final Fortune" a další). Druhá část alba se nese už v tradičnějším duchu chytlavých, úderných songů, tentokrát bez zmíněné vaty z předchozích alb a všechny mají melodicky i kompozičně hlavu i patu. Vzhledem k tvrdšímu a rychlejšímu pojetí celého alba zde mnohem více vyniká unikátní spojení metalové tvrdosti a divokosti s popovým pojetím melodiky a zpěvností, v kterém se Helloween místy tradičně dostávají tak daleko, že máte občas pocit, že už nebezpečně balancují na hranici samotného popového kýče, ovšem naštěstí je vždy zázračná ruka metalu stáhne zpět na správnou stranu. Kvalita songů je až překvapivě vyrovnaná.

Helloween nám opět předkládají dílo, které osloví spíše otevřenější metalové posluchače. Žádný obrat o 180 stupňů se rozhodně neodehrál, přesto je Gambling with the Devil výrazně kvalitnějším, ucelenějším a vyrovnanějším počinem nežli dvě předchozí desky. Unikátní spojení metalové a popové "filosofie" se zdá být velmi přitažlivé a dodává kapele nádech "modernosti", který v metalu mnohdy chybí. Navíc je na albu cítit instrumentální, vokální i skladatelská vyspělost kapely. Musím tedy hodnotit velmi kladně.

Ukázka v podobě Paint a New World: