THERION - Theli

Ve spojení s žánrem symfonický metal se většině fanoušků vybavuje hlavně finská kapela Nightwish, ale nebyli to oni, kdo stál na počátcích této odnože metalu. Tam bychom našli švédské Therion včele s jejich leadrem Christoferem Johnssonem, který je duchovním otcem celé kapely a jako jediný v ní působí po celou dobu její existence. Album, na které Therion a hlavně Johnsson ustupuje do jisté míry svým deathovým kořenům, je právě Theli. Hudba se přiklání k symfonické podobě a to o rok dříve než přišli se svým prvním albem Nightwish.

Již úvodní předehra Preludium dává najevo, že význačnou roli zde budou hrát klávesy. Hned první tóny následující To Mega Therion nás zasypou surovou energií. Ta se následně střídá s atmosferickými prvky, které ovšem dostanou hlavně prostor v pozdějších částech alba. Osobně považuji píseň To Mega Therion jako jednu z nejzdařilejších z celé desky. Ve skladbě Cult of Shadow kapela pokračuje v efektivním doplňování mužských vokálu s ženskými a také v střídání hravých a jemných kláves s těžkonážními kytarami, což nás ostatně bude doprovádět po celý zbytek alba. Epičnost vyčnívá z každého zákoutí kompozic. Chytlavé melodie okamžitě zaujmou a neruší je ani instrumentální vyhrávky. Bicí zde působí jako nevyčerpatelná tepna již zmíněné energie. Johnsson místý předvádí živočišný řev, který ovšem nemá moc společného s klasickým growlingem. Překrývající se vokální linky v pozádí vytváří perfektní efekt chóru. Oživením jsou občasné výstupy bassy na povrch zvukové mozaiky.

I když deska zní neuvěřitelně komplexně, tak v každé skladbě můžete, při důkladném poslechu, najít zajímavý okamžik, lišící ji od ostatních. Pokud chci opravdu vystihnout důležité prvky tohoto alba, tak nesmím zapomenout zmínit The Siren Of The Woods. Jestli jsem už mluvil o epických okamžicích a atmosféře desky, tak vše je shrnuto právě do této písně. Krásné instrumentální provedení doprovázené zpěvem ukazuje, že dokonalost tohoto žánru nelpí vůbec jenom v tvrdosti a rychlosti, ale značná dávka melancholična není také občas na škodu.

Možná jedna výtka by se našla. Místy mám pocit, že přes delší rozsah skladeb se je nepodařilo vyplnit dostatkem originálních nápadů, a tak pouze jeden hezký riff celý song nezachrání, viz "Nightside Of Eden", kde je vše postaveno hlavně na druhé části kytarového sóla a ústředním riffu, což je pro mne trochu málo na sedm a půl minuty stopáže.

K závěrečnému hodnocení bych dodal, že nejvíce ze všeho oceňuji na deskách invenci a krok ku předu. To se mi na Theli povedlo najít a pojetí symfonického metalu Therionem se mi velmi zamlouvá. K tomu všemu několik velmi zajímavých motivů a nádherná The Siren Of The Woods. Zkrátka jedno podařené album.