NOT!/Požadovaný stav mysli/Uroboros - 3 Way Split FerdaCref Teplice

3 Way Split FerdaCref Teplice (2010)

Teplické mraveniště Božák vyplivlo skoro ¾ hodiny muziky na jednom kotoučku. Po necelém roce příprav se objevilo splitko kapel NOT!, Požadovaný stav mysli a Uroboros, které jsou spolu spojeny podobným stylem hudby, jednou zkušebnou a některými stejnými členy. Dohromady tak tvoří partu FerdaCref, pod jejíž hlavičkou toto CD vychází. Tak se na to pěkně postupně podíváme.

NOT!

Tahle extreme hardcore kapela straší ve snech všechny děti z Teplic a okolí už čtrnáct let a pořád to stojí za to! Oproti původní tvorbě je samozřejmě znát velký postup – skladby mívají většinou přes minutu, někdy dokonce skoro dvě(!) a oproti poslední nahrávce z roku 2006 (s FSFI – nyní Opitz) přibyla jedna kytara (i když popravdě to není moc znát). Na tomto splitku mají NOT! osm skladeb o celkové délce 11:36. Co se týče textů, všechny jsou, jak už to tak u většiny HC kapel bývá, zaměřeny na sociální problematiku – rasismus, politická situace, korupce apod. Páca se nijak nezdržuje rýmy či nějakou poetičností – jde k věci, přirozeně. Po hudební stránce jde o materiál promyšlenější, místy s překvapivě melodickými postupy a rytmickými výlety ke crustu. Za příjemné zpestření považuji hostování Pácovy mladší sestry Šárky, která jinak zpívá ve spřízněné kapele Aso Naga. Co mi na nahrávce vadí, je její zvuk – kytary jsou občas nečitelné, zahuhlané, a dost zaniká esák. Celkově novou tvorbu hodnotím kladně. Nepřináší sice nic převratného, ale náramně baví a to je to hlavní.

Požadovaný stav mysli

Jako druhá kapela se představují Požadovaný stav mysli. Jak jsem již napsal, stylově se jedná o hudbu podobnou, ne však stejnou. PSM hrají o něco rychleji a komplexněji. O oné rychlosti trochu vypovídá i poměr skladeb (9) k celkové délce (10:10). Na kapele je znát vliv například Napalm Death, ale místy i staré Sepultury (Chemické ohrožení – Beneath The Remains), což není vůbec na škodu. Na první poslech člověka osloví sypač Švádlo, který kapelu žene v neúprosných tempech. Je to dáno i o něco lepším mixem, než proběhl u NOT!, zvuk je vyváženější. Ne však úplně zvládnutý – v celkovém mixu se naprosto ztrácí baskytara (resp. basy obecně), takže pokud nehraje sama (4 místa), tak není vůbec slyšet a kytary pak navodí dojem klacíkem pošťouraného vosího hnízda. Sice opět není znát, že jsou v kapele dvě kytary, zato hned poznáte, že zpěváci dva jsou a pěkně se doplňují. Textům není rozumět ani slovo, což je pro tento styl vcelku typické, ale koho zajímají, může si je přečíst v bookletu (stejně tak texty ostatních kapel na desce). Témata textů jsou podobná jako u NOT! – politika, ekologie… Zkrátka Požadovaný stav mysli jsou úderná fast core kapela se vším všudy a až na trochu nedotažený zvuk se jedná o parádní ukázku tvorby.

Uroboros

Poslední kapela na CD je nejmladší a popravdě celkově se lehce vymykající konceptu desky. Jedná se o její první nahrávku a možná i proto dostala nejvíc prostoru (12 skladeb – 20:39). Hned od začátku zjistíte, že něco je jinak – čistá nahallovaná kytara, střední tempo, sborové vokály…  Prvních dvacet vteřin zní jako Výlov rybníka od Už jsme doma. To se však rychle změní – ke slovu přijde dvojšlapka a booster a už jsme zase v jednom kole. Skladby jsou oproti tvorbě předchozích kapel delší a propracovanější, objevuje se více vlivů a tendencí. Trochu mi přijde, jako by šlo o materiál, který neprošel u NOT! (v obou kapelách hraje tentýž kytarista – Srpik), ale to je jen má domněnka. Co se týče textů, jde o rozmanitější práci – témata se točí spíš kolem vnitřních pocitů, duševního utrpení, strachu… Navíc mají mnohem poetičtější formu, jsou jemnější, působí křehce. Ovšem jen na papíře – z CD opět nepoznáte ani slovo, drobný Buko vládne growlem opravdu mocným. Některé pasáže mají šťavnatý náboj, místy bychom mohli mluvit i o jisté hitovosti (Příběh bez šťastného konce), celkově hudba působí silně emotivně, rozhodně temně. Potěší fakt, že konečně se plně uplatní dvě kytary v kapele (jak formálně, tak technicky). Radost však opět kazí ne zrovna vyrovnaný zvuk – oproti PSM nahrávce nechybí basy, oproti NOT! má esák ostrý a čitelný zvuk, celkově jsou však bicí hodně pod kytarami a nebýt onoho našponovaného esáku, nebyly by skoro slyšet. Kromě toho je občas málo slyšet i zpěv (Andílek) – kytary prostě vedou. Navíc mi vyloženě vadí usekávání konců skladeb (u všech kapel) – dozvuk skoro žádný a kolikrát to zní, jako by byla skladba střižená skoro ještě ve zvuku. To je ovšem technická stránka věci a dojem nedevalvuje natolik, abych nemohl říct, že se jedná o zajímavou tvorbu s dobře vystavěnou atmosférou, která má co říct.

Celé CD hodnotím jednoznačně pozitivně – je na něm znát poctivá práce a zapálení, hráčská zručnost i touha po sdělení a jediné, co trochu kazí výsledný dojem, je ne úplně zvládnutý zvuk. Jsem zvědavý, kdy se všechny tři kapely rozhoupou a nahrají desku samostatně...