Noir Désir

|
Noir Désir

Musique de la France. Ať se Bermudský trojúhelník a Atlantida jdou zahrabat. Francouzská hudební scéna pro mě vždycky byla tou největší záhadou. Ještě tak rok zpět jsem nebyla schopná najít jedinou francouzskou kapelu, která by mi vyhovovala. Ale začátkem roku 2010 to konečně přišlo. Noir Désir byli těmi, kteří mě donutili uznat, že i Francie má své hudební kouzlo.

Ještě jako náctiletí kluci, zamilovaní do Roberta Planta, Jimmyho Page a Roberta Daltreyho, se rozhodli, že i jejich budoucnost půjde ruku v ruce s rockovou hudbou.  Několik let „vesnických“ koncertů, dnů strávených ve zkušebně a Ou veux-tu que je r'garde bylo v roce 1987 na světě. Nikdo jim v té době nevěřil. Pár mladíků zavánějících chlastem a kouřem nic nedokáže, jenže kopií alba se prodalo více než 5 000 a tak label Barclay Records přislíbil kontrakt na další 3 alba. A bylo. Veuillez rendre l'ame a a qui elle appartient) vyšlo o dva roky později a sklidilo ještě větší a lepší ohlasy. Francouzské ocenění Bus d’Acier bylo jejich a samotným francouzům se Noir Désir již na stálo zapsali do paměti. Třetí album se dostalo na pulty v roce 1991 pod názvem  Du ciment sous les plaines. Ať už to bylo kvůli tvrdšímu a agresivnějšímu zvuku nebo nulové propagaci, nemělo téměř žádné ohlasy. Ve stejném roce zpěvák kapely Bertrand Cantat zkolaboval během jednoho z koncertů přímo na pódiu. Kapela se tedy rozhodla tour předběžně ukončit a zkusit práci na dalším albu. Tostaky vyšlo hned rok na to s naprosto vynikající kritikou. Za jejich nejlepší album je však považováno Des visages, des figures z roku 2001. Celá kapela se rozhodla zklidnit a udělat tenhle disk mnohem pomalejší. A volba byla zřejmě správná, s hitem Le vent nous portera se dostali do francouzské hitparády a prodalo se více než milion kopií. Budoucnost najednou vypadala nádherně. Ale to by nebylo ono, kdyby se něco nepokazilo. Rok 2003 přinesl naprosto nečekanou zprávu. Bertrand Cantat napadl na tourné v Litvě svou dlouholetou přítelkyni poté, co se domníval, že ho podvádí s někým jiným. O několik dní později zemřela na následky poranění hlavy v nemocnici. Cantat byl odsouzen k osmi letem ve vězení. V roce 2007, po odpykání poloviny trestu byl však propuštěn na svobodu s podmínkou a se slibem, že bude jednou týdně navštěvovat psychologickou poradnu. Snaha Noir Désir o další hraní byla sice velká, ale fanoušci se nikdy nedočkali dalšího alba. Na konci roku 2010 bubeník Denis Barthe ohlásil rozpad Noir Désir.

Ať už Cantat byl nebo nebyl šílený a agresivní zvrhlík, odvedl dobrou práci. Šesti alby dali všem najevo, že francouzský rock není přiteplený a hloupý.

Žánr: 
Rock/ Alternative
Aktivní roky: 
1983-2010
Země původu: 
Francie
Město: 
Bordeaux
Současní členové: 

Bertrand Cantat
Jean-Paul Roy
Denis Barthe
Serge Teyssot-Gay
Frédéric Vidalenc

Labely: 

Universal Music

Alba: 

Où veux tu qu'je r'garde
Veuillez rendre l'âme (à qui elle appartient)
Du ciment sous les plaines
Tostaky
666.667 Club
des Visages des Figures