Asking Alexandria, While She Sleeps, Motionless In White, Betraying The Martyrs

|
Asking Alexandria, While She Sleeps, Motionless In White, Betraying The Martyrs
Datum: 
Středa 30. Leden 2013 - Čtvrtek 28. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
Roxy klub
Návštěvnost: 
1 300

Nebude tomu ani rok, co britská metalcorová skupina Asking Alexandria naposledy rozbalila svůj majstrštyk na našem území. Tehdy za doprovodu Blessthefall a Chelsea Grin, před pár dny to pro změnu byli While She Sleeps, Motionless In White a Betraying The Martyrs. Pořadatelé vyměnili díkybohu klub v Lucerně za prostornější Roxy klub, který se nacházel, co by kamenem dohodil od historického centra Prahy.

Normální člověk vždy čeká, že první kapela na pořadníku bude spíš hokuspokus pro zvukaře. I když měli francouzští Betraying The Martyrs pouze půl hodiny na předvedení svého umu, podařilo se jim do hloubky vyvrátit tohle nepsané pravidlo. Na stagediving tam bylo prozatím málo lidí, ale i tak se několik jedinců odvážilo a vyzkoušelo si vzrušující zážitek (a podlahu Roxy klubu) na vlastní kůži. Pánové si podmanili publikum natolik, že mosh pit běžel v plném proudu většinu celé show a proběhlo i několik wall of death.  A ti, co zrovna někde nelítali, si alespoň podupávali nohou do rytmu.

BTM nasadili pro začátek poměrně slušnou laťku a záleželo jen na následujících Motionless In White, zda-li se jim podaří ji udržet v pomyslné výši. Jestli jste si je pouštěli doma, čekali jste pravděpodobně  na živo ušní průplach. Jejich hudba mi ještě v té chvíli připadala jedním slovem mocná. Ani na místě to  nebylo špatné, jen jsem svým způsobem očekávala asi víc. Na kapele jsem oceňovala především každodenní trpělivost pomalovat se na tu necelou hodinku od hlavy až k patě a následovně to potom někde sundávat. Škoda jen, že docela často nešel Chrisovi mikrofon, a že kapela byla vůči fanouškům poměrně chladná.

Přišlo mé první očekávání dne – vystoupení While She Sleeps. Po krátkém intru odstartovala celý hodinový set pecka „Dead Behind The Eyes“. Rychlý rytmus udával tempo i dole pod pódiem. I když nejsem zase tolik znalá jejich tvorby, musím uznat, že mě tahle britská partička během večera dostala. A myslím, že nejen mě. Po dobu hraní zazněly songy třeba jako „The North Stands For Nothing“, „Crows“, „This Is The Six“ a na závěr také velmi vydařená „Seven Hills“.
Publikum do varu bylo přivedeno, nechyběl ani výše uvedený stagediving, wall of death nebo circle pit, nikdo neutrpěl žádná trvalejší zranění a o atmosféře se nedalo ani mluvit – myslím, že všichni byli nadmíru spokojení.

Konečně mohu napsat, že přichází teoreticky vzato vrchol celého večera – Asking Alexandria. Prakticky se mi to vůbec nechce zase rozepisovat, protože jejich letošní vystoupení v Roxy bylo prakticky identické s tím loňským – tuším, že pánové se ani neobtěžovali nějak razantněji obměnit set list. Tři novinky – koberce na pódiu, klub bez předních bariér a zaznění nové skladby „Run Free“ během show, u které alespoň trochu obživla i kapela, která jinak doposud hrála, jako když hodíte minci do jukeboxu. Někteří tvrdí, že to zpěvák Danny Worsnop na živo absolutně nedával. Lhala bych, kdybych se k tomu názoru také přiklonila, protože po celou dobu jejich vystoupení, co jsem stála přímo pod podiem, jsem toho, co se týče melodického zpěvu, moc neslyšela.
Vystoupení, které se spíš podobalo jedné velké party, se blížilo ke konci. Že to bylo doopravdy „finální“, potvrdil neočekávaný výpadek elektřiny během první minuty songu „The Final Episode“. Kapela se naštěstí nenechala zaskočit a po nahození svůj set dotáhla do zdárného konce.

Rychle, stručně, výstižně – i přes některé nedostatky musím uznat, že jsem si všechna vystoupení dost užila. Všechny slečny viděli Bena Bruce, pánové se vyblbli zase o pár řad směrem od pódia – myslím, že všichni odcházeli domů nadšení z nového zážitku.

PS: děkuji člověku, který je na Youtube.com pod jménem Emm Reason, za videa