SLIPKNOT - Iowa

Po následujících pár minut, kdy si budete tuto recenzi číst, se přesuneme o devět let zpět, do roku 2001. Ve státě Iowa(USA) konkrétně ve městě Des Moines, se už od roku 1999 na výsluní hřeje crossoverová hydra SLIPKNOT, která zazářila v hitparádách se svým debutem, nazvaným jednoduše „Slipknot“, a který natáčejí pod labelem Roadrunner Records. Pánové se po vydáni alba mohli rozhodnout, co dál. Buď natočit ještě další, brutálnější album a nakopat světu pr… pardon, pozadí nebo sedět doma na zadku s balíkem peněz v kapse. Zaplať pánbůh, devět (dnes už bohužel osm) maníků v maskách si vybralo tu první možnost a vytvořili (tedy alespoň pro mne) to nejlepší album své kariéry. Dámy a pánové, přichází „Iowa“… Po prvním počinu „Slipknot“, kde byla na coveru alba vyfocená celá kapela, přichází změna a my můžeme na „Iowě“ spatřit hlavu kozla, který údajně patřil Shawnovi Crahanovi (perkuse). Kdo má už naposlouchaná alba „Vol.3(The Subliminal Verses)“ nebo „All Hope Is Gone“ a „Iowu“ slyší dnes poprvé, rozhodně nečekejte ani jednu klidnou skladbu. Mnoho písní z této fošny mělo ambice stát se „stálicemi“(ty, které hrají SLIPKNOT na všech koncertech do dnes pozn. red.), avšak jedna se z nich proslavila nade všechny. Viděli jste film „Resident Evil“? Mě osobně horrory nelákají, ale právě k tomuto filmu SLIPKNOT natočili píseň „My Plague“. K mým jasným favoritům na „Iowě“ patří rozhodně „Everything Ends“ a „Disasterpieces“. Jelikož hraji na kytaru, nakoukla jsem do tabulátoru druhé zmiňované skladby a nad kterou mi také zůstal rozum stát. Udivilo mě, jak může Mrs.Thompson(sólová kytara) tohle zahrát a raději po mnoha nezdařilých pokusech jsem toho nechala. Názvy, jako jsou „People=Shit“, „Left Behind“ nebo „Gently“, se určitě dost značně vryly do paměti všem maggots(fanoušci kapely, jak je „vtipně“ nazývá bubeník Joey Jordison) a pokud jste metalový fanoušek, co se se SLIPKNOT setkává poprvé, rozhodně to stojí za poslech. Nicméně album má i svůj zlatý hřeb a jím není nic jiného, než velice dobře propracovaná „The Heretic Anthem“. Hned jak úvodní sampl odříká čísla od osmi do nuly a po syrových kytarách se spustí šlapák, věřte, že nejen mě nabíhá husina. Bohužel, stvořit dokonalé album, které by se od shora až dolů líbilo opravdu každému posluchači, je takřka nemožné a i já jsem si našla pár „much“. Písně, které mě hudebně nějak nenadchly jsou třeba „New Aboration“, „I Am Hated“ a „Skin Tiket“(která mimochodem na živo zní opravdu otřesně). Tyhle jmenované písně, jako by měli všechny stejnou pointu- chaotické, se sotva rozlišitelným refrénem. Jak už jsem se zmiňovala, album „Iowa“ patří k mému nejoblíbenějšímu z řad SLIPKNOT a stalo se také mým vodítkem k této kapele. Hudebně jsou chlapíci opravdu dobře sladěný tým a vydávají ze sebe maximum, ale ty texty… kdo si potrpí na propracované významy textů, nechť ať raději nenakoukává do těch SLIPKNOT a zůstane jen u poslechu.