MIDI LIDI - Operace ''Kindigo!''

Poselství prvního řádného textového sloganu nového alba MIDI LIDÍ, to není mejdan století, je celkem čitelné: Tentokrát jsme si pro vás nenachystali taneční elektrojízdu jako na předchozích dvou deskách. A taky že Operace "Kindigo!" skutečně nabídne nemálo skladeb, které byste od jejích tvůrců nečekali. Jako třeba právě úvodní Mejdan století, směřující do poměrně experimentálních vod - něco jako Beck meets Moravian folklore. Na druhou stranu, už třetí track Ráno jako by vypadl z nepřekona(tel)ného debutu Čekání na robota (a, pravda, trochu taky ze Sven Väthovy Barbarelly) a najdou se tu i další skladby plynule navazující na první dvě MIDI LIDÍ desky: V jazykových hrátkách pokračuje Chata s hostující slovenskou střihačkou Monikou Midriakovou, nechybí další příspěvek na bytové téma Projdeme se koupelnou a výborná Rozhledna potvrzuje, že netradiční texty o lásce Petru Markovi zkrátka jdou.

V čem je tedy problém? V těch ostatních skladbách, kde MIDI LIDI naplno předvádějí svůj nový zvuk? V nesmyslném Markově pitvoření, jež v tracku Patriot magor (představujícím jakýsi most spojující staré a nové MIDI LIDI) ještě úplně nepostrádá vtip, v písni Rád vařím ale pobaví tak maximálně posluchače z řad puberťáků (a to ještě těch zhulenějších)? V tracích jako Doktor, jenž má zřejmě parodovat český synthpop 80. let, vyznívá však jako nepovedená sebeparodie MIDI LIDÍ? A co je tohle všechno proti skladbě Na co nesmíš zapomenout, o níž se leader kapely Petr Marek v promomateriálech vyjadřoval jako o dosud nejextrémnější poloze MIDI LIDÍ, něčem mezi Beach Boys a nabádavým rockem. Skutečnost je spíš někde mezi Mig 21 a Chinaski. Zřejmě pro zmírnění šoku z této písně, kterou můžou z fleku začít rotovat tuzemská mainstreamová rádia, jí MIDI LIDI na albu předřadili jakousi alternativnější variaci nazvanou Praděd.

Samotný fakt, že se MIDI LIDI chtějí otevřít širšímu publiku, jim nicméně nelze mít za zlé. Rozhodování na toto téma nějakým způsobem musí řešit každá úspěšnější kapela. V případě Operace "Kindigo!" se však nemůžu zbavit dojmu, že nad nesourodou hudební složkou poprvé v diskografii Markovy party vítězí image. MIDI LIDI by to nejradši hráli na obě strany: Vyhlásí si vlastní žebříček nejlepších českých desek všech dob, v němž Operaci "Kindigo!" ze všech stran obloží hlavně politicky angažovanou alternativou 80. let, pozvou si Báru Kratochvílovou z DVA a natočí s ní jakousi mantru Ploužák proti všem přízrakům, a aby je nikdo nemohl osočit z klišovitosti, dávají si setsakramentský pozor, aby ze soudobé zahraniční produkce přejímali pouze vlivy, které hýbou alternativní, nikoliv mainstreamovou scénou. Chtějí hrát pop i alternativu, a přitom ještě neztratit své původní příznivce z tanečních parties. Pokud se někomu podaří tyto tři světy funkčně propojit, většinou mu to zajistí pozici mezi hudební elitou nebo alespoň pozornost hudebních médií. Je-li taková fúze tím, čeho MIDI LIDI skutečně chtějí dosáhnout, měli by za tím účelem naplánovat trochu jinou operaci než "Kindigo!"